FF-Vzpoura

12. října 2010 v 8:07 | Byachiru |  Bleach - povídky
Název : Vzpoura
Autor : Byachiru
Žánr : hovadina xD je to jasná hovadina
Omezení : 15+
Pairing : Grimmjow/Neliel
Anotace : Kterak Byachiru pobumbávala sirup proti kašli ...

Zmasakrovali stráže a pronikli do paláce . Zabíjeli každého koho potkali , plenili ...
Velící skupina mířila k hlavní síni kde nejčastěji setrvával vládce Hueco munda , Aizen . Několik se jich oddělilo od skupiny a rozprchlo v pokojích hodnostářů , kteří se nestačili probrat ze spánku . Hlavní čtyři pokračovali k síni .
Vtrhli dovnitř . V porovnání s tím co se dělo venku v místnosti panovalo hrobové ticho a temnotu kolem oslabovaly jen měsíční paprsky pronikající skrz okenní mříže . Během několika sekund se koruna bývalého vládce válela v kaluži krve .
Hlavní úkol byl splněn . Svrhli a zavraždili vládce dosavadního a jeho místo měl zaujmout jejich vůdce Starrk . Čekali tedy až se vrátí ostatní .
* * *
Prudce otevřela oči . Venku slyšela rámus , výkřiky a čísi bláznivý smích . Okamžitě nadskočila a vrhla se ke svému oblečení a brnění .
Nenasadila si ani polovinu brnění když se dveře do jejího pokoje náhle rozletěly a v nich se objevil vysoký vyhublý muž s obrovskou podivnou sekerou a páskou přes oko . Bez váhání či varování k ní neuvěřitelnou rychlostí přiskočil a uhodil do hlavy . Ocitla se na zemi . Místo na zátylku kam uhodil , se okamžitě ozvalo nelidsky silnou bolestí . Pokusila se zvednout a pohlédla na černovlasého muže . Pokus však zmařila bolestivá rána do zad opačnou stranou sekery . Muž se podivně rozesmál , sklonil se nad ní , chytil ji za mátově zelené vlasy , nadzvedl tak aby se jí díval přímo do očí a promluvil ironickým hlasem : "Jaká to škoda , že musím zabíjet něco tak roztomilého ale nepřítel je přece nepřítel ." Znovu se hrozivě rozesmál a napřáhl ruku v níž držel sekeru se zřejmým úmyslem přeseknout jí vejpůl . Vylekaně se dívala na čepel sekery . Už ji dělilo od ní jen několik centimetrů když v tom někdo zarazil roku černovlasého muže se slovy :"Klidni se Noitoro tuhle ještě budem potřebovat ." Hlas zněl podrážděně a zpoza jednookého vykoukl i jeho majitel . Vysoký , svalnatý muž se světle modrými vlasy a pronikavýma modrýma očima .
"Proč mi musíš furt kazit všechnu zábavu , Grimmjow ?" Zeptal se uraženě Noitora .
Grimmjow na jeho otázku neodpověděl . Prudce se sklonil k zelenovlasé ženě , spoutal jí ruce těžkým železným řetězem a stejně prudce vyzvedl na nohy přičemž jí málem zlomil ruku .
Teprve teď začala uvažovat o tom co se děje . Došlo jí , že se rebelové museli vzbouřit a pronikli do pevnosti . Teď jí nejspíš hrozí výslech , mučení a pak smrt .
Kráčela se sklopenou hlavou vedena modrovlasým a za nimi pomalu šel jednooký šílenec se sekerou . Míjeli mrtvá těla na chodbách . Všechna ve velkých kalužích krve . V některých dokázala poznat své staré přátele . Zamlžily se jí oči ale nedovolila slzám stéct po tvářích . Byla rozhodnuta se s osudem smířit a jednat jako hadrová panenka . Ať si s ní dělají co chtějí ale žádné informace týkající se hradu nebo panovníka z ní nedostanou . Podle toho kudy šli pochopila , že míří k hlavní síni .
* * *
Všichni povstalci se shromáždili v hlavní síni . Starrk si je změřil očima a optal se : "Jsou všichni na živu?"
"Ano jsou ." Ozvalo se ode dveří , do kterých vešel Grimmjow s Noitorou a zajatcem .
"To jsem rád . Koho pak mi tady vedete ?" Ptal se až hrůzostrašně milým hlasem . Na tváři mu přitom hrál posměšný úšklebek . Modrovlasý dovedl zajatkyni před dav rebelů blíž ke Starrkovi . Naklonil se k ní , chytil ji za bradu a nadzvedl jí hlavu aby se mu dívala přímo do očí . Měl možnost si je pořádně prohlédnout . Zamlžené oříškové oči se koukaly jakoby do prázdna . Vypadaly neobyčejně smutně a lhostejně . Ušklíbl se a s téměř majetnickým pohledem jí nařídil : " Tak kotě , řekni nám jakpak se jmenuješ ." Neušel jí jistý sarkasmus v jeho hlase . Téměř neslyšně odpověděla : " Neliel ... Tu Odershwank ."
"Fajn Neli , co na tobě dělá to brnění ?" Znova zřetelně slyšela ten odporný sarkasmus.
"Patřím mezi rytíře ." Odvětila s klidem .
"Rytíře ?" Ptal se poněkud nevěřícně . "Zajímavé , já nikdy předtím ženu-rytíře neviděl ." Sklonil se k ní ještě blíž . "Jak dokážeš , že nelžeš ?"
"Nemám tušení ." Tato odpověď již zněla smutně a lehce odevzdaně .
"Nech toho Grimmjow , vypadá to jako výslech . Přejděme k věci ." Pohlédl na ni Starrk . "Budeš spolupracovat ?" Hlas byl výhružný a zároveň děsivý .
"Se vzbouřenými rebely z okraje společnosti ? To určitě !" Poprvé za celou dobu zněl její hlas ujištěně .
"Ale ti vzbouření rebelové z okraje společnosti se vypořádali se samotným vladařem ." Dav kousek od trůnu se rozestoupil a Grimmjow otočil Nelinu hlavu směrem k Aizenově mrtvole aby se mohla pořádně na svého pána podívat . Při pohledu na její vyděšenou tvář dodal : "Nejsi v postavení kdy by bylo dobré odporovat ." Grimmjow konečně nechal její hlavu volně klesnout . Přivřela oči aby zabránila slzám dostat se na povrch .
Starrk pokračoval : "Popravdě řečeno jsi jediná z trvalých obyvatel hradu kdo stále žije . Mám na tebe pár otázek. Ptám se naposledy . Jsi ochotna spolupracovat ?"
Vypadlo z ní pouze roztřesené "Ne" .
"Pak už tedy nejsi k ničemu." Pronesl ledovým hlasem. "Grimmjow , dělej si sní co chceš ."Dodal po krátkém odmlčení .
Grimmjow jí znova nadzvedl hlavu a znovu pohlédl do očí tentokrát mu ale na tváři hrál přímo démonický úšklebek . "Ale jistě . Už od začátku s ní mám velké plány ."
Ozval se hlas světlovlasé opálené ženy , podle všeho patřící k velící skupině , :"Grimmjow , ne že ji uslyším křičet jinak přece dobře víš co udělám ..."
"Ach jak bych mohl zapomenout ... Neboj měla by to ve zdraví přežít ."
"To se ti nepodobá . "
"Ale no táák ! Snad si nemyslíš , že bych tak roztomilé tvářičce dokázal ublížit ..." Znovu se v jeho hlase ozýval sarkasmus .
Dostala strach ale než stihla cokoli namítnout , přehodil si ji přes rameno a pochodoval pryč z místnosti .
Nevšímal si toho , že na něj všichni se zájmem hledí . Vyšel z hlavní síně a zaplul do prvních otevřených dveří , které viděl .
Poznala , že je to pokoj Lupiho , spratka , kterého v zásadě nemusela .
Odhodil ji na postel . Dopadla na záda v poněkud nedůstojné pozici a vyjeveně zamrkala . Grimmjow se uchechtl : "S rytířkou jsem to ještě nedělal ..." Olízl si rty . Vlezl si na postel a přibližoval se k ní tak aby ji donutil couvat směrem k polštářům . Bavilo jej dívat se na ty vyděšené téměř dětské oči těkající po místnosti a hledající možnost k útěku . Ve snaze zachovat si tvář a nedat najevo strach se optala tichým hlasem :"A s rytířem snad ano ?" Zasmál se . Na jeho tváři se znovu objevil úšklebek . Už neměla kam couvat a vtlačila se mezi polštáře . Využil toho sklonil se těsně nad její obličej a zašeptal :"Ale jistě ..." Vycenil na ní ostré zuby v jakémsi polo úsměvu .
"Snad nemá malá rytířka strach ? "
Nezmohla se na žádnou odpověď a krčila se ve snaze se od něj oddálit . Pohrával si s pramenem světlounce zelených vlasů a stále sledoval ty oříškové oči .Pak se z ničeho nic sklonil ještě blíže k ní a políbil na krk. Rukou putoval po jejím těle až mezi stehna . Mezitím se odtrhl od úchvatného hrdla a vychutnával si ten pohled zahnaného zvířete . Tváře jí ozdobila rajčatová červeň ,když začla být jeho ruka aktivní .
Spoutané ruce jí přesunul nad hlavu aby nepřekážely . Nejdříve ji pomalu zbavil těch několika málo částí brnění , které měla a pak se chopil rozepínání šatů . Po té co šaty stáhl , zůstala jen ve spodní košilce . Prohlédl si ji . Neměl tušení , že má tak nádhernou postavu a je tak dobře vyvinutá .Těžké , neforemní šaty zapnuté až ke krku to dobře maskovaly. Znovu se nad ní sklonil a zašeptal do ucha :"S tak pěkným tělem bys neměla bejt rytířka ale ku*va ..." Na tváři se mu objevil zvrhlý škleb a ruce pozvolna směřovaly k okraji košilky . Po té ji vyhrnul až nad prsa . Zbytek si prosím domyslete sami x)
Odtáhl se . slezl z postele a začal se oblékat . Nevěnoval jí žádnou další pozornost a rychle vypochodoval z pokoje . Teď potřeboval být chvíli sám . Vrtal mu hlavou divný pocit . Už od chvíle , kdy nad ní zastavil noitorovu sekeru byl nesvůj ani k ní nedokázal být obvykle hrubý . Nesnesl myšlenku , že by měla cítit bolest ikdyž právě bolest ženám způsoboval nejraději . Nedokázal ji uhodit a nedokázal by to ani teď . Další co ho sžíralo bylo nutkání vrátit se , rozvázat jí ruce a omluvit se což se přímo příčilo jeho životnímu přesvědčení . Zastavil se uprostřed nějaké chodby , dal si hlavu do dlaní a snažil se nad sebou přemýšlet ale do myšlenek mu neustále lezly smutné hnědavé oči . Nakonec to nevydržel . Zaklel prohlásil o sobě , že je idiot a vydal se zpět . Ve svých pocitech měl pořádný zmatek ale jedno věděl jistě , právě se prvně v životě zamiloval.
Když vešel do onoho pokoje , ležela pořád stejně jako když odcházel - stočená do klubíčka tiše vzlykající . Netušil jak se má omluvit , nikdy to nedělal . Udělal první co ho napadlo , nadzvedl ji tak, aby ji mohl obejmout , přitsknul k sobě a do vlasů zašeptal jen tiché :"Odpusť mi..." Překvapila ho Nelina reakce .Jakoby přesně věděla o každé jeho myšlence. Tiše se usmála se sklopenýma očima a zašeptala :" Za co ? Vždyť už je ti odpuštěno ."
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama