FF-Jed

11. října 2010 v 20:40 | Byachiru |  SasuSaku - povídky
Název : Jed (není tak úplně na místě ale já ho tam prostě dám xD)
Autor : Byachiru
Žánr : nemám tušení ale asi hovadina x)
Omezení : 15+
Anotace : Není to tak úplně SasuSaku ale je to pěkné si myslim ikdyž pěkné možná tzak pro šílence jako jsem já . xD
PS : Je to strašně dlouhý a doooost divný . x)


Sebevědomým a rychlým krokem vešla do místnosti, kde se konala , dá li se to tak říci, pařba . Nikoli pseudo undergroundu složeného z feťáků , zločinců , punkerů a podobných neškodných bytůstek . V těchto prostorech byli samí duševně poškození vrazi , osoby u nichž se dalo pochybovat zda jsou skutečně lidé , občas obchodníci s nejrůznějšíma věcma počínaje lidské veřejnosti neznámými drogami a časem či dušemi konče, i jiné bytosti pochybného původu . Občas zavítal i někdo z upírů nebo jiných tvorů co se raději neukazují . Jindy někdo ze srandy omámil drogami lehkou děvu a přitáhl ji s sebou . Vešlo jich sem poměrně dost ale ještě se žádná nedostala ven. Pil se alkohol pochybného původu i složení a to z dosti ušmudlaných skleniček . Vlastně celý "podnik" bylo jen vhodně přizpůsobené sklepení pod opuštěným, dávno zchátralým blázincem asi 20 kilometrů od nejbližšího města . Celou tuto akci organizoval , ostatně jako vždy , Uchiha Madara . Většinu této "pochybné společnosti" k něčemu potřeboval nebo pro nej přímo pracovala .
Pozval ji zas po hodně dlouhé době a to znamená , že něco akutně potřebuje . Nemá ji moc v lásce stejně jako ona jeho . On ji nemusí hlavně z toho důvodu , že je mocná , svým způsobem vlivná a co je nejhorší , ona Haruno Sakura je neobvykle nepoddajná .
Málokdo ví kdo je , jak se jmenuje , kam mizí lidé se , kterými se měla setkat osamotě a čemu se to vlastně věnuje . Kdyby to věděli , byla by většina osazenstva posraná strachy už jen při pohledu na ni .
Je skutečnou čarodějnicí ale ne jako čarodějnice z pohádek co míchá lektvar a chce někoho uřknout . Věnuje se výhradně černé magii . Většině lidí to příliš neřekne . Ale naše Sakura připravuje ty nejnebezpečnější jedy , dokáže lidi jen pro zabávu přivést k šílenství během pár minut a přečte myšlenky téměř komukoli . Zotročila si několik démonů není však přesně známo jak . Jeden čas se o ní povídalo , že pobývala v ložnici samotného ďábla . Do dvou dnů však všichni šiřitelé zprávy beze stopy zmizeli ...
Ve své laboratoři , modeluje ze zbytků mrtvých těl něco jako zombie s několika hlavami či větším množstvím končetin . Někteří neskutečně silní díky implantování dvojnásobného množství svalů , jiní s křídly nebo zvířecími pařáty , určení k získávání informací . Všichni bez vyjímky děsivého zevnějšku. K výrobě některých byla použita těla v pokročilém stádiu rozkladu a proto vypadají obzvlášť odpudivě . Občas dělá pokusy i na ještě živých lidech .
Je poněkud zvrácená a nebezpečná i když to dokáže skrýt pod tlustou maskou ledovosti . Ale navzdory všemu špatnému co dělá je také výbornou lékařkou , neexistuje choroba , kterou by nedovedla odstranit . A právě to je důvod proč ji sem dnes Madara pozval a také proč je mezi vlivnými osobami jeho rázu vyhledávaná .
Vešla ,a vysoká postava v černém plášti s vysokým límcem na sebe strhla většinu pozornosti . Nevěnovala tomu sebemenší pozornost . Dost vyčnívala z davu přítomných lidí-nelidí . Měla na sobě již výše uvedený plášť s vysokým límcem , volnými rukávy a dlouhý až na zem , vysoké černé kozačky z kůže neznámého lidem tvora a krátké černé šaty zakrývající jen to nejnutnější . Vlasy měla růžové , sestříhané do zvláštního mikáda . U obličeje byly vlasy po ramena , směrem do zadu se postupně zkracovaly a vzadu končily těsně nad krkem . Tmu ozářily ostré smaragdové oči . Ruce měla schované v kapsách a hlavu lehce sklopenou . Snažila se pokud možno nepřitahovat pozornost .
Mezi zde přítomnou havětí zahlédla známou tvář . Přiblížila se k jedné z postaviček ve stínu . Pomalu pokuřoval cigaretu a jakmile Sakuru zahlédl pousmál se jakoby viděl starého známého . Bez pozdravu se otázala : "Máš pro mě erbium jak jsem na tobě chtěla ? ... Shikamaru ?
"Ale samozřejmě ." Řekl s tajemným úšklebkem . "Pokud bys chtěla , sehnal jsem i prášek z žabích očí."
"Tak žabí oči říkáš ... Kolik mě to bude stát ?"
"Dohromady 5000."
"Beru." Bez dalších slov zaplatila a šla si vzít pití . Jako vždy si vybrala absinth a šla si sednout do křesla v odlehlém konci místnosti . Poté co se posadila , vytáhla odněkud z útrob pláště drobnou lahvičku a celou ji do sklenice vyklopila . Nevěřila nikomu a ničemu . Obsah lahvičky neutralizuje veškeré jedy a jiné nevhodné látky . Absinth fialově zabublal ale za pár vteřin bublinky zmizely a Sakura se s klidem napila .
S nicneříkajícím výrazem pozorovala všechny okolo . Musela se pousmát když viděla nějakou evidentně dost opilou "slečnu" s červenými vlasy a brýlemi jak visí střídavě na skupince vrahů a jak ji od sebe odstrkují . V duchu ji litovala ale zároveň začla pomýšlet na to , že by si ji mohla vzít s sebou . Pak její pohled sklouzl na muže sedícího u baru . Nehybně seděl a vražedným pohledem pozoroval skleničku před sebou . Zaujal jí a tak mu lehce prohrábla myšlenky . Tentokrát se musela zasmát . Pořád dokolečka si v duchu opakoval slovo pomsta a plánoval vraždu několika lidí přičemž vzpomínal na to , jak zabil svého učitele , bratra , nějakého starého páprdu , blonďatého magora a jiné . Pomstít chtěl své rodiče a právě to ji nejvíc rozesmálo .
"Tak velkej chlapeček a pořád tolik fixovanej na maminku s tatínkem ." Mumlala si nevěřícně pro sebe .
S posměšným úšklebkem pozorovala peudo zábavu kolem . Ona se takto bavit nedokázala . Za těch 300 let co byla na světě se stala zapřísáhlým samotářem a přestala rozumět pojmu zábava . Pro ni byla jediná zábava její práce . Čili pitvy , pokusy a věčné pobíhání okolo polic s lahvičkami nejrůznějších tvarů a velikostí a taky nejrůznějších obsahem . Pracovala většinou pro mocné polostinné zločince jako Madara . Spodinou se nezaobírala . Dalo se říct , že patřila k velice malé skupince odborníků svého druhu a ještě ke všemu byla jednou z nejlepších .
Znovu si lokla silného absinthu . Alkohol už na ni dávno přestal účinkovat . Mohla vypít i litr tvrdého alkoholu ale nikdy se na ní nic neprojevilo . Nejraději však pila třešňovou pálenku , kterou vyráběla v létě sama .
Ze vzpomínek a úvah ji vytrhl známý hlas : "Konečně jsi tu." Patřil Madarovi .
"Jak vidíš . Cos potřeboval ?"
"Ale notáák ... To musím něco potřebovat abych tě pozval?" Odpověděl s předstíranou dotčeností možná až ironií v hlase.
"Na to tě znám až moc dobře." Odvětila chladně Sakura .
"Mám pro tebe nabídku."
"Jakou?"
"Není tomu tak dávno , ... Bojoval jsem s jednim lidským mafiánkem co si o sobě moc myslel a ten člověk mě trochu ehm ... Potrhal .
"Tebe ?" Ptala se nevěřícně Sakura.
"Netuším kde vzal tu žíravinu , kterou mě polil . Podle účinků soudím , že ji vyrobila osoba tvého rázu a proto o pomoc žádám tebe . Pochybuji , že to někdo jiný dokáže ."
"Fajn ale co za to ? Přece musíš vědět , že zadarmo nepracuju."
Ušklíbl se . "Mám pro tebe skvělej pokusnej materiál."
"A kdopak to je ?" Tázala se s zájmem v hlase .
"Příbuznej , Uchiha Sasuke ..."
"Jméno mi je ukradený . Raději mi řekni něco o jeho těle . " Ostře mu skočila do řeči .
"Ale Sakuro ... Nesmíš být tak hrrr . Chystal jsem se ti to říct . Vysokej , namakanej a taky silnej . Má dost dobrou výdrž a rychle se zotavuje ."
"Výborně . Kterej je to ? "
"Sedí támhle u baru ." Ukázal na kluka jemuž se Sakura před chvílí smála kvůli myšlenkám .
"Tenhle ? " Ptala se s nevěřícným smíchem . "Ale jo jako pokusnej králík dokonalost sama ." Nebezpečně se zašklebila.
"Přijímám tvou nabídku ."
"Výborně . Ale je tu ještě něco co bys o něm měla vědět . Je posedlej touhou pomstít své rodiče . Už dost lidí pozabíjel ."
"Já vím neboj . Má nějaké "extra" schopnosti ? "
"Snad jen hypnotizující oči ."
"Ok. Kdy ho ke mě chceš dopravit ?"
"Ihned . léčbu potřebuju okamžitě tudíš se můžeme vydat k tobě ."
"Fajn. Jo a Madaro , jsi vážně taková svině , že mi dáš pod skalpel vlastního příbuzného ?" Ptala se s ironickým úšklebkem .
"Ale jasně , že jo ." Pochopil legraci Madara a dokonce se sám usmál .
Sakura vytáhla z vnitřní kapsy pláště malou lahvičku a podala ji Madarovi.
"Nalej mu to do pití . Nechci aby se příliš vzpíral pokud tedy víš jak to mysím ." Pousmála se.
"Samozřejmě ." Pronesl Madara se zlověstným úsměvem a odešel směrem k Sasukemu .
Za půl hodiny už kráčeli lesem směrem k Sakuřinu sídlu . Doprovázel je hlavní Sakuřin pomocník . První model , který vytvořila . Vyznačoval se snad jen tím , že měl tři ruce a dva páry očí . Jedny normální a jedny na zátylku . V tuto chvíli nesl Sasukeho bezvládné tělo hluboko uspané lektvarem.
. . .
Probudil se . Zkusil se pohnout . Nešlo to . Zkusil to znovu a nic . Rozlepil tedy oči . Rozhlédl se po místnosti . Nejprve mu do oka padly ruce a pochopil důvod proč se nedokáže pohnout . Je připoutaný . Byl to tmavý sklep osvětlený několika svíčkami . od podlahy až ke stropu byly všude police s lahvičkami , miskami , skumavkami , trubičkami a podobným harampádím . Ve prostřed místnosti bylo něco jako stůl .Při podrobnějším prozkoumání zjistil , že je nápadně podobný těm , které většinou najdete na pitevnách a v márnicích . Bylo v něm několik šuplíků jejichž účel prve nepochopil . V jednom z koutů bylo něco jako stůl pracovní . Vzdáleně to připomínalo kuchyňskou linku . Nedaleko od stolu byl kotel pověšený nad ohništěm udělaným přímo v podlaze .
Po místnosti pobíhala nějaká žena s růžovými vlasy v neslušně krátkých šatech .
Znejistěl , dokonce dostal strach . Zoufale těkal očima po místnosti . Pak učinil pokus vyprostit se a zacukal sebou . Řetězy jimiž byl připevněn na zeď zařinčely . Růžovovlasá žena se na něj otočila a pronesla :" Jé ty jsi vzhůru . Momentík už je to skoro připravený ."
"Připravený co ?!" Rozkřikl se vyděšeně .
"No přece utišovač bolesti a paralizující droga ." Pronesla jakoby nic což znásobilo jeho i tak silný strach.
"Cože ? Jaký utišovač bolesti kur*a ?! Co se to děje ?! Proč jsem tady ?! Jak jsem se sem dostal?!" Řval na ní hystericky a přitom sebou cukal stále víc a víc . Rychlým krokem došla až k němu .Sklonila se tak , že byla jen pár centimetrů od obličeje . Silou uchopila jeho bradu a nadzvedla hlavu tak aby se mohla dívat přímo do očí . Nečekal to . Proto ani neprotestoval a vyčkával co se stane .
"Strýček Madara tě použil jako výměnnou minci . Lépe řečeno chtěl uzdravit ale ví , že zadarmo to nepude a normální prachy neberu tak mi poskytl materiál pro pokusy ." Řekla a se sladkým úšklebkem na tváři pozorovala jak se Sasukemu rozšiřují zorničky . Pak ho z ničehonic políbila na rty , odtáhla se a dodala : " A teď buď laskavě hodný kluk a nepřekážej při práci , ju?" Pronesla děsivě sladkým hlasem a odkráčela směrem k pracovnímu stolu kde pokračovala ve své dosavadní činnosti . Chvíli na ni vyjeveně zíral ale pak se znova hystericky rozkřikl : "Co si o sobě ku*va myslíš ty ! ...Ty! Nenapadala ho žádná vhodná nadávka .
"... Děvko ? Čarodějnice? Blázne ? Jo zcela s tebou souhlasím . Všechno to ke mě skvěle sedí ." Dokončila větu za něj a nezapomněla na svůj obvyklý ledověironický tón jaký uměla jen ona .
Znova na ni vyjeveně zíral a pak znova začal něco křičet o tom , že ho má okamžitě pustit ale ona nevnímala a poklidně dál něco míchala v kotli a matlala v dřevěné misce na stole . Za chvíli se ozvalo od stolu :"Vše připraveno." Chvíli cosi přelévala z lahvičky do lahvičky . Pak přišla až k pitevnímu stolu a otevřela horní šuplík . Sasukemu se naskytl pohled na vzorně rozložené skalpely , injekční stříkačky , pinzety a jiné náčiní nejrůznějších velikostí .
Vzala jednu stříkačku a naplnila ji čímsi tekutým co doteď připravovala a poklidným krokem se přiblížila k němu . Pochopil její záměr a hulákal něco o tom ať toho ihned nechá a divoce sebou cloumal .
Došla až k němu , hrubě ho chytla za ruku a jehla se zabodla do jeho zápěstí . Svět se pomalu stával mlhavější a nejasnější . Tělo ho přestalo poslouchat . Poslední co si pamatoval bylo , jak mu do krku vlévala něco hořkého . Nechtěl tu nechutnou věc vypít ale ovládat se nemohl a reflexy zapracovaly za něj . Ztratil vědomí .
Znovu se probral . Nemohl rozlepit oči . Nic necítil . Jen silný tlak v několika bodech na hrudníku a rukou . Netušil kde teď je ani jak dlouho takhle leží , ani co se s ním děje .
Postupně se k němu začínalo vracet cítění . Už dokázal nepatrně pootevřít oči .
Postřehl , že leží nejspíš na stole , který dříve odhadl jako pitevní .
Po pár minutách mu došlo , že ta šílená ženská už neni v laboratoři . Zcela otevřel oči a rozhlédl se . Zděsilo ho zjištění , že mu z kůže trčí několik kovových pitomin a na hrudníku září dvě obrovské jizvy stehované černou nitkou . Ruce i nohy měl připoutané ke stolu . Po oblečení co měl dřív na sobě nabylo ani památky . Ještě dobře , že se obtěžovala zakrýt dolní polovinu těla prostěradlem . Napadlo jej.
Ozvaly se kroky . Vešla Sakura , pohlédla na pitevní stůl a pousmála se . "Už jsi vzhůru ?"
"Jak vidíš . Co maj vůbec znamenat ty jizvy, kovový trubky a kde je moje oblečení kurnik ?!"
"Mooc povídáš kamaráde . Dala jsem ti pod kůži jedno menší zařízení . Možná umřeš , možná přežiješ a získáš nové schopnosti . Ještě přesně nevím jaký to má konečný účinek . Oblečení je někde nevim kde , snad sis nemyslel , že tě budu krájet přes oblečení ?"
"Kde všude je ta kravina ?"
"Začíná u klíční kosti a pokračuje k pánvi . Neboj, všecko máš na místě ." Sasuke pochopil o čem mluví a neubránil se zčervenání a hněvu . Sakura se uchechtla a namířila si to ke stolu . Zastavil ji ale flek temně rudé záře , který se jí náhle objevil před nosem . Strnula . Očima se jí mihla panika pak se ale naoko sklidnila a dívala se ledovým pohledem přímo na onu rudou záři . Vyšel z ní muž v černém plášti . Měl červené vlasy a temně šedé , kruté oči . Pohlédl na Sakuru a zlověstně se pousmál . "Zdravím tě drahá Sakuro ." Mluvil sebejistým a trochu ironickým hlasem . "Promiň , že tě ruším při práci ..." Kývl směrem k Sasukemu . "... Ale už jsem se za tebou dlouho nepodíval ." Na jeho tváři se objevil úšklebek , pravá ruka zaplula Sakuře pod šaty a ozval se mlaskavý zvuk . Nebyla na ní znát jediná známka překvapení . Tvář měla stále kamenou ale na chvíli se Sasukemu zdálo , že se jí očima mihli smutek a odpor zároveň .
"Přesněji už je to 10 let co jste tu byl naposled pane ." Doplnila ho ledově oficiálním tónem .
"Vlastně odpusťte minule jste mě žádal ať vám říkám Sasori ." Stále mluvila kamenym hlsem se ztuhlou tváří .
Mlaskavé zvuky ostře nabraly na rychlosti a hlasitosti . Už nedokázala mírnit zrychlený dech .
"Co je to za debila a co tu dělá ?"Ozval se Sasuke . Otázka očividně směřovala k Sakuře ale odpověděl Sasori : "Každý mi říká jinak . Pro někoho jsem vládce pekel , pro někoho ďábel , pro někoho Lucifer a pro někoho prostě pán. " Pronesl s pobaveným úsměvem . "A co tu dělám snad vidíš , ne ?" Tentokrát se na jeho tváři objevil úšklebek .
mezitím se Sakura definitivně přestala ovládat a z plic se doslova vydralo několik vzdechů .
"Jak jistě chápeš už musíme jít ." S těmito slovy si přehodil Sakuru přez rameno a zmizel ve dveřích .
Sasuke zůstal koukat s otevřenou pusou .
Takže je to ještě horší než si myslel . Koho by napadlo , že k ní chodí si užívat samotný ďábel ... Tohle by neřekl ani do ní . Ale nebyl tu deset let takže se tu příliš často nezjevuje ...
Po necelé hodině se vrátila Sakura . Byla ještě lehce udýchaná, ve tváři měla omámený výraz a vlasy mírně rozcuchané . odvážné šaty odhalovaly i to , že se vnitřní strana stehen od čehosi leskne .
"Tak co , jaké pak to bylo ?" Ptal se Sasuke s výsměšným úšklebkem .
Otočila se na něj s nenávistným pohledem . "To tě nemusí zajímat ."
"A proč mě to nemusí zajímat ? Ikdyz máš pravdu do tohodle mi nic není spíš mi vrtá hlavou proč leze zrovna za tebou a hlavně proč tu figurovalo číslo deset ve spojitosti s roky . Vypadáš na 17 což znamená , že ti muselo být před deseti lety sedm . Takže už takhle od mala jo ? " Jeho hlas doslova překypoval výsměchem . "Ikdyz promiň , je tu i ta možnost , že půjdeš za překupníkem s roky ale to bys stejně stárla ... Takže jak to teda je ?" Tentokrát byla v hlase slyšet ironie a naléhání .
"Stejně brzo umřeš tak ti to mužů klidně říct . " Odpověděla smířeným hlasem , ve kterém byl zřetelně slyšet smutek nebo se mu to jen zdálo ?
"Před cca 300 lety mě jedna paní naučila čarodějnictví a všemu co teď dělám . Tehdy mi bylo skutečně 17 a tahle "věda" mě doslova uchvátila ale došlo mi , že k tomu aby se člověk stal opravdovým mistrem potřebuje čas ... čas mnohem delší než je jeden lidský život . Proto jsem se rozhodla uzavřít smlouvu se Sasorim . Chtěla jsem po něm věčný život a mládí ale on zato žádal duši . Podle mého cena příliš vysoká a tak jsem nabídla něco jiného co pro mě tak podstatné nebylo a konkrétně tělo. Ocenil mou odvahu a odhodlání . Na tu dobu bylo takove jednání i se samotným nečistým více než jen ostudné a skandální . Nabídku přijal a od té doby ... jsem v podstatě děvka . Nechám ho si se mnou užít kdy bude chtít a on mi zaručí nesmrtelnost jak dlouho budu chtít já . Od té doby se tu prostě čas od času staví . "
Vykulil na ni oči . "Věděl jsem , že k svatosti máš daleko ale , že by někdo mohl klesnout až takto ..."
"Ty bys od člověka co tráví živt modelováním věcí jako tahle čekal něco jiného ?" Přesně ve chvíli kdy vyslovila otázku vešel do místnosti tvor s deseti hlavami a dvěma páry rukou . Zlověstně se ušklíbla . "Hlava úplně v pravo před pěti lety patřila podobnému "morčátku" jako ty ."
Sasuke nasucho polknul .
"Ale drahý Sasuke snad se nebojíš ... máme před sebou ještě spooooustu legrace ..."
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama