FF-Bez názvu

12. října 2010 v 17:48 | Byachiru |  Bleach - povídky
Název : *není*
Autor : Byachiru
Žánr : netuším
Pairing : Ulquiorra/Neliel
Omezení : žádné :)
Anotace : Pairing je to poměrně vzácnej a námět bych řekla taky , prostě je to trochu smutnější ale kamarádka mi to schválila takže to můsí být dobrý . xD

Toho dne přišel o všechno . O jedinou osobu , kterou opravdu miloval . Neliel ... Nikdo o jejich vztahu nevěděl nikomu o něm neřekli . Jen s ní se dokázal znova usmívat , krátce , téměř neznatelně ale přece ... A jednoho dne prostě zmizela ... Beze stopy ... Nikdo netušil kde je , nikdo ji neviděl ... Jen Noitora , pitomá octava espada , se celý den podivně usmíval a vyměňoval si těžko určitelné pohledy se Szayelem . Všichni věděli o tom jak ji nenávidí i když k tomu neměl v podstatě žádný důvod .
Pomalu mu začalo všechno docházet , když viděl na Santa Tereze ještě nesetřenou krev . Měl sto chutí zabít ho rovnou na místě . Rozsekat na tisíce kousků , nechat umírat pomalu a v co největších bolestech . A toho čtyřokého teplouše s tím jeho ironickým šklebem stáhnout z kůže . Zastavila ho jen vzpomínka na Aizena , který by z toho jistě nadšený nebyl .
Měl náhlou potřebu zabíjet , ničit , zraňovat ... Tak nadlidsky silná byla bolest , kterou cítil . Držel to v sobě do večera .
Všichni již dávno spali , když se Ulquiorra řítil nejrychlejším sonidem po Hueco Mundu likvidujíc všechno živé co se mu připletlo do cesty . Dál od Las Noches , dál od své všepožírající bolesti .
Poprvé za dlouhou dobu si všechny jeho emoce našly cestu na povrch . Proudy slz bolesti , hněvu a zoufalství stékaly po tvářích . Po celé poušti se rozléhal řev raněného zvířete . Všechno bolelo , srdce , vzpomínky na světle zelené vlasy , vzpomínky na dotek těch dokonalých rukou ... S dalším bolestným výkřikem se do okolí vydrala i obrovská vlna reiatsu , kterou by neustáli ani někteří členové espady natož kdokoli jiný . Bezvládně se svalil na písek . Podíval se na své ruce , byly zcela černé a zdobily je drápy . Vyděšeně pohlédl na zbytek těla . Vyzkoušel některé své schopnosti . Teď byly na úplně jiné úrovni , stal se daleko silnějším . Vzápětí mu došlo : tohle musí být druhá release forma . Nikdo z espady ,ani číslo 1, na tak vysoké úrovni nebyl ... S hořkostí konstatoval , že tohle celé bylo alespoň na něco dobré . Náhle pocítil šílenou únavu . Jak jinak už tu musel být pěkně dlouho a ještě se musel vrátit . Vrátil se z release formy zpět do své lidské podoby a propadl novému návalu bolestných vzpomínek .
2. světová válka , rok 1944 . Nacistické německo už druhým rokem pronásledují téměř samé neúspěchy . Patnáctiletý nováček Schiffer za prohřešek (dovolil si poslat "mírně" homosexuálního nadřízeného s jeho návrhy kam slunce nesvítí a ještě mu vrazit) vyslán do Normandie , kde se podle informací mají brzy vysadit spojenecká vojska . Ale nikdo je nečeká tak brzy .
Hned v den příjezdu mu noví "kolegové" ,slušně řečeno , vysvětlily co si o vyhublém klukovi zdaleka ne árijského vzhledu , působícím spíš jako holka , myslí . Druhý den ráno začalo ono peklo , které později nazvou "vyloděním spojenců v Normandii" . Měl to štěstí vidět je od samého začátku . Vidět jak se ti mužní třicátníci, co se ještě včera večer tolik vytahovali , vzdávají a vychází s rukama nad hlavou naivně čekajíc , že je v takovém případě někdo ušetří . Nebo sledovat jak se včerejší vejtahy válí s hrozným řevem "Já umřu!" po zemi s úplně minimálním zraněním zatímco , jak jej včera nazvali, "malé dítě" s ve dvou místech prostřeleným ramenem mlčí ,se zkřiveným obličejem a zkousnutým do krve rtem ale pokračuje mířit a na první pokus se strefovat do nepřítele . Když už se dostali dost blízko , jak podle zákonu schválnosti došly náboje . Nezvedl ruce nad hlavu jak by v takové situaci udělali jiní . Jen seděl na svém místě a poslušně čekal na smrt , ve které teď neviděl nic jiného než vysvobození . Ale když se dostali k němu nezabili ho a pokračovali dál . Jakoby si ho ani nevšimli .
Teprve až se vše uklidnilo si jej všimli a odvlekli na výslech britští vojáci .
Odmítal cokoli prozradit . Jednak nic nevěděl a jednak , argumentoval tím , že jednou dal přísahu ,že bude mlčet a když tu přísahu dal musí ji dodržet i kdyby jemu samotnému byla ta přísaha sebeodpornější . ale kapitána co výslech vedl nezajímaly jeho morální stanoviska ale informace , které z něj chtěl dostat za každou cenu .
Kapitán evidentně špatně chápal s kým má tu čest a na nováčka použil metody , které by s těží zvládl i otrlý voják .
Zemřel strašlivou smrtí - umučením .
Jeho duše nemohla najít klid a nakonec se z něj stal hollow . Později se dostal do Hueca a časem vyvinul v arrancara . Když se Aizen objevil v Hueco Mundo přidal se k němu . Neměl žádný důvod k existenci a Aizen mu takový důvod dal . Potkal mezi jeho přívrženci i Neliel ... Neliel ... Časem na vše zapomněl ale nová rána probudila vzpomínky na všechny předešlé .
Najednou dostal hysterický záchvat smíchu . Z očí vytryskly krvavé slzy . Proč se celou tu dobu tolik lpěl na té zje*ané poctivosti a morálních způsobech?! K čemu mu kdy pomohly ?! K té nejbolestivější smrti jaká může existovat ?! Pomohly mu zachránit život jediného člověka , co miloval celým srdcem ?! Můžou mu ji vrátit ?! NE!! Tak k čemu ?! K čemu je potřebuje když mu přináší jen utrpení ?! K čemu jsou ty ubohé způsoby , názory a emoce vůbec ?! Nepotřebuje je !! Už nemá pro koho by je měl ... Už nemá ji ... Má ještě vůbec proč žít ?
Znovu si vzpomněl na Aizena ... Nel mu byla za něco tak vděčná teď už si nemohl ani vzpomenout za co ... Všechny jeho rozkazy plnila jako hodinky a nikdy se nevyptávala na důvod ... Možná by si přála aby byl takový i Ulquiorra ... To je ono ! Z úcty k ní se stane Aizenovou pravou rukou a zapomene na všechny ty zbytečnosti , kterými se dosud obklopoval . Tohle bude jeho nový "důvod žít" .
Vrátil se do svých pokojů až k ránu těsně předtím než všichni vstali . Podíval se na sebe do zrcadla . Teď jeho tváře zdobily dva temně zelené proužky připomínající stopy po slzách . Neubránil se hořkému úšklebku . Teď má na Neliel věčnou památku . Nikomu neřekl , že byl přez noc pryč , že dosáhl druhé release formy , že nové detaily jeho tváře nevznikly samy od sebe , ani proč je teď ještě zamlklejší a apatičtější než dřív . Nikdo se to nesměl dozvědět .
Šel čas ale bolest ztráty milované osoby neustupovala . Večer se bál usnout protože by znova viděl Ji a ráno se bál probudit a zjistit , že je v posteli sám . Často ze spaní šeptal její jméno . Přál si aby byla znova s ním , aby se jej znova svým dětským hláskem ptala proč se pořád mračí ...
Ale to vše bylo pryč ... Nevěděl o tom , že přežila a přeměnila do své dětské podoby . I kdyby to však věděl nebylo by mu to k ničemu ... Již nikdy jim nebylo souzeno se setkat .
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama