Říjen 2010

Hetalia

31. října 2010 v 14:49 | byachiru |  Sklad obrázků
fem hetalia
fem hetalia
fem russia
bleh
halloween
hetalia
hatalia
hetalia
hetalia asia
fem hetalia
fem hetalia
hetalia russia
hetalia
ragnarok hetalia
russia{japan
russia{belorus
sourozenci
warning

Halloween ...

17. října 2010 v 14:51 | Byachiru |  Sklad obrázků

bleach halloween Pictures, Images and Photos






























Ulquiorra/Neliel

12. října 2010 v 18:53 | Byachiru |  Sklad obrázků
Tohle jsem si dovolila okopírovat z : mirtilli.blog.cz . Jinak tenhle pairing mám prostě ráda a k tomu není co dodávat . xD




+ video :

Pláž ...

12. října 2010 v 18:05 | Byachiru |  Sklad obrázků
Nevím jak vás ale mě ještě stále provází vzpomínky na léto prožité na pláži . xD
beach
beach

Szayel/Mashiro

12. října 2010 v 18:01 | Byachiru |  Sklad obrázků
Tak tohle je asi dobrá anomálie . Sehnala jsem jen jeden jediný obrázek a jinak nic a to vůůůbec . Tudíš kousek je to spíš sbírkovej . x)
szayel mashiro

Szayel/Neliel

12. října 2010 v 17:59 | Byachiru |  Sklad obrázků
Tak tento peiring bylo dost obtížné najít jak obrázky tak i cokoli jiného třeba takové FF jsem našla jen v ruštině a taky na ruských stránkách si nakradla následující :
 





syazelnel
syazel nel
szayelnel
szayelnel

Akon/Nemu

12. října 2010 v 17:54 | Byachiru |  Sklad obrázků
Pár obrázků k tomuto pairingu ... Co bych mohla dodat ... asi to , že se nevyskytuje nějak závratně často ale je daleko lepší než takové Mayuri/Nemu .
akonnemu
akonnemu
akon nemu

FF-Bez názvu

12. října 2010 v 17:48 | Byachiru |  Bleach - povídky
Název : *není*
Autor : Byachiru
Žánr : netuším
Pairing : Ulquiorra/Neliel
Omezení : žádné :)
Anotace : Pairing je to poměrně vzácnej a námět bych řekla taky , prostě je to trochu smutnější ale kamarádka mi to schválila takže to můsí být dobrý . xD

Toho dne přišel o všechno . O jedinou osobu , kterou opravdu miloval . Neliel ... Nikdo o jejich vztahu nevěděl nikomu o něm neřekli . Jen s ní se dokázal znova usmívat , krátce , téměř neznatelně ale přece ... A jednoho dne prostě zmizela ... Beze stopy ... Nikdo netušil kde je , nikdo ji neviděl ... Jen Noitora , pitomá octava espada , se celý den podivně usmíval a vyměňoval si těžko určitelné pohledy se Szayelem . Všichni věděli o tom jak ji nenávidí i když k tomu neměl v podstatě žádný důvod .
Pomalu mu začalo všechno docházet , když viděl na Santa Tereze ještě nesetřenou krev . Měl sto chutí zabít ho rovnou na místě . Rozsekat na tisíce kousků , nechat umírat pomalu a v co největších bolestech . A toho čtyřokého teplouše s tím jeho ironickým šklebem stáhnout z kůže . Zastavila ho jen vzpomínka na Aizena , který by z toho jistě nadšený nebyl .
Měl náhlou potřebu zabíjet , ničit , zraňovat ... Tak nadlidsky silná byla bolest , kterou cítil . Držel to v sobě do večera .
Všichni již dávno spali , když se Ulquiorra řítil nejrychlejším sonidem po Hueco Mundu likvidujíc všechno živé co se mu připletlo do cesty . Dál od Las Noches , dál od své všepožírající bolesti .
Poprvé za dlouhou dobu si všechny jeho emoce našly cestu na povrch . Proudy slz bolesti , hněvu a zoufalství stékaly po tvářích . Po celé poušti se rozléhal řev raněného zvířete . Všechno bolelo , srdce , vzpomínky na světle zelené vlasy , vzpomínky na dotek těch dokonalých rukou ... S dalším bolestným výkřikem se do okolí vydrala i obrovská vlna reiatsu , kterou by neustáli ani někteří členové espady natož kdokoli jiný . Bezvládně se svalil na písek . Podíval se na své ruce , byly zcela černé a zdobily je drápy . Vyděšeně pohlédl na zbytek těla . Vyzkoušel některé své schopnosti . Teď byly na úplně jiné úrovni , stal se daleko silnějším . Vzápětí mu došlo : tohle musí být druhá release forma . Nikdo z espady ,ani číslo 1, na tak vysoké úrovni nebyl ... S hořkostí konstatoval , že tohle celé bylo alespoň na něco dobré . Náhle pocítil šílenou únavu . Jak jinak už tu musel být pěkně dlouho a ještě se musel vrátit . Vrátil se z release formy zpět do své lidské podoby a propadl novému návalu bolestných vzpomínek .
2. světová válka , rok 1944 . Nacistické německo už druhým rokem pronásledují téměř samé neúspěchy . Patnáctiletý nováček Schiffer za prohřešek (dovolil si poslat "mírně" homosexuálního nadřízeného s jeho návrhy kam slunce nesvítí a ještě mu vrazit) vyslán do Normandie , kde se podle informací mají brzy vysadit spojenecká vojska . Ale nikdo je nečeká tak brzy .
Hned v den příjezdu mu noví "kolegové" ,slušně řečeno , vysvětlily co si o vyhublém klukovi zdaleka ne árijského vzhledu , působícím spíš jako holka , myslí . Druhý den ráno začalo ono peklo , které později nazvou "vyloděním spojenců v Normandii" . Měl to štěstí vidět je od samého začátku . Vidět jak se ti mužní třicátníci, co se ještě včera večer tolik vytahovali , vzdávají a vychází s rukama nad hlavou naivně čekajíc , že je v takovém případě někdo ušetří . Nebo sledovat jak se včerejší vejtahy válí s hrozným řevem "Já umřu!" po zemi s úplně minimálním zraněním zatímco , jak jej včera nazvali, "malé dítě" s ve dvou místech prostřeleným ramenem mlčí ,se zkřiveným obličejem a zkousnutým do krve rtem ale pokračuje mířit a na první pokus se strefovat do nepřítele . Když už se dostali dost blízko , jak podle zákonu schválnosti došly náboje . Nezvedl ruce nad hlavu jak by v takové situaci udělali jiní . Jen seděl na svém místě a poslušně čekal na smrt , ve které teď neviděl nic jiného než vysvobození . Ale když se dostali k němu nezabili ho a pokračovali dál . Jakoby si ho ani nevšimli .
Teprve až se vše uklidnilo si jej všimli a odvlekli na výslech britští vojáci .
Odmítal cokoli prozradit . Jednak nic nevěděl a jednak , argumentoval tím , že jednou dal přísahu ,že bude mlčet a když tu přísahu dal musí ji dodržet i kdyby jemu samotnému byla ta přísaha sebeodpornější . ale kapitána co výslech vedl nezajímaly jeho morální stanoviska ale informace , které z něj chtěl dostat za každou cenu .
Kapitán evidentně špatně chápal s kým má tu čest a na nováčka použil metody , které by s těží zvládl i otrlý voják .
Zemřel strašlivou smrtí - umučením .
Jeho duše nemohla najít klid a nakonec se z něj stal hollow . Později se dostal do Hueca a časem vyvinul v arrancara . Když se Aizen objevil v Hueco Mundo přidal se k němu . Neměl žádný důvod k existenci a Aizen mu takový důvod dal . Potkal mezi jeho přívrženci i Neliel ... Neliel ... Časem na vše zapomněl ale nová rána probudila vzpomínky na všechny předešlé .
Najednou dostal hysterický záchvat smíchu . Z očí vytryskly krvavé slzy . Proč se celou tu dobu tolik lpěl na té zje*ané poctivosti a morálních způsobech?! K čemu mu kdy pomohly ?! K té nejbolestivější smrti jaká může existovat ?! Pomohly mu zachránit život jediného člověka , co miloval celým srdcem ?! Můžou mu ji vrátit ?! NE!! Tak k čemu ?! K čemu je potřebuje když mu přináší jen utrpení ?! K čemu jsou ty ubohé způsoby , názory a emoce vůbec ?! Nepotřebuje je !! Už nemá pro koho by je měl ... Už nemá ji ... Má ještě vůbec proč žít ?
Znovu si vzpomněl na Aizena ... Nel mu byla za něco tak vděčná teď už si nemohl ani vzpomenout za co ... Všechny jeho rozkazy plnila jako hodinky a nikdy se nevyptávala na důvod ... Možná by si přála aby byl takový i Ulquiorra ... To je ono ! Z úcty k ní se stane Aizenovou pravou rukou a zapomene na všechny ty zbytečnosti , kterými se dosud obklopoval . Tohle bude jeho nový "důvod žít" .
Vrátil se do svých pokojů až k ránu těsně předtím než všichni vstali . Podíval se na sebe do zrcadla . Teď jeho tváře zdobily dva temně zelené proužky připomínající stopy po slzách . Neubránil se hořkému úšklebku . Teď má na Neliel věčnou památku . Nikomu neřekl , že byl přez noc pryč , že dosáhl druhé release formy , že nové detaily jeho tváře nevznikly samy od sebe , ani proč je teď ještě zamlklejší a apatičtější než dřív . Nikdo se to nesměl dozvědět .
Šel čas ale bolest ztráty milované osoby neustupovala . Večer se bál usnout protože by znova viděl Ji a ráno se bál probudit a zjistit , že je v posteli sám . Často ze spaní šeptal její jméno . Přál si aby byla znova s ním , aby se jej znova svým dětským hláskem ptala proč se pořád mračí ...
Ale to vše bylo pryč ... Nevěděl o tom , že přežila a přeměnila do své dětské podoby . I kdyby to však věděl nebylo by mu to k ničemu ... Již nikdy jim nebylo souzeno se setkat .

FF-Vzpoura

12. října 2010 v 8:07 | Byachiru |  Bleach - povídky
Název : Vzpoura
Autor : Byachiru
Žánr : hovadina xD je to jasná hovadina
Omezení : 15+
Pairing : Grimmjow/Neliel
Anotace : Kterak Byachiru pobumbávala sirup proti kašli ...

Zmasakrovali stráže a pronikli do paláce . Zabíjeli každého koho potkali , plenili ...
Velící skupina mířila k hlavní síni kde nejčastěji setrvával vládce Hueco munda , Aizen . Několik se jich oddělilo od skupiny a rozprchlo v pokojích hodnostářů , kteří se nestačili probrat ze spánku . Hlavní čtyři pokračovali k síni .
Vtrhli dovnitř . V porovnání s tím co se dělo venku v místnosti panovalo hrobové ticho a temnotu kolem oslabovaly jen měsíční paprsky pronikající skrz okenní mříže . Během několika sekund se koruna bývalého vládce válela v kaluži krve .
Hlavní úkol byl splněn . Svrhli a zavraždili vládce dosavadního a jeho místo měl zaujmout jejich vůdce Starrk . Čekali tedy až se vrátí ostatní .
* * *
Prudce otevřela oči . Venku slyšela rámus , výkřiky a čísi bláznivý smích . Okamžitě nadskočila a vrhla se ke svému oblečení a brnění .
Nenasadila si ani polovinu brnění když se dveře do jejího pokoje náhle rozletěly a v nich se objevil vysoký vyhublý muž s obrovskou podivnou sekerou a páskou přes oko . Bez váhání či varování k ní neuvěřitelnou rychlostí přiskočil a uhodil do hlavy . Ocitla se na zemi . Místo na zátylku kam uhodil , se okamžitě ozvalo nelidsky silnou bolestí . Pokusila se zvednout a pohlédla na černovlasého muže . Pokus však zmařila bolestivá rána do zad opačnou stranou sekery . Muž se podivně rozesmál , sklonil se nad ní , chytil ji za mátově zelené vlasy , nadzvedl tak aby se jí díval přímo do očí a promluvil ironickým hlasem : "Jaká to škoda , že musím zabíjet něco tak roztomilého ale nepřítel je přece nepřítel ." Znovu se hrozivě rozesmál a napřáhl ruku v níž držel sekeru se zřejmým úmyslem přeseknout jí vejpůl . Vylekaně se dívala na čepel sekery . Už ji dělilo od ní jen několik centimetrů když v tom někdo zarazil roku černovlasého muže se slovy :"Klidni se Noitoro tuhle ještě budem potřebovat ." Hlas zněl podrážděně a zpoza jednookého vykoukl i jeho majitel . Vysoký , svalnatý muž se světle modrými vlasy a pronikavýma modrýma očima .
"Proč mi musíš furt kazit všechnu zábavu , Grimmjow ?" Zeptal se uraženě Noitora .
Grimmjow na jeho otázku neodpověděl . Prudce se sklonil k zelenovlasé ženě , spoutal jí ruce těžkým železným řetězem a stejně prudce vyzvedl na nohy přičemž jí málem zlomil ruku .
Teprve teď začala uvažovat o tom co se děje . Došlo jí , že se rebelové museli vzbouřit a pronikli do pevnosti . Teď jí nejspíš hrozí výslech , mučení a pak smrt .
Kráčela se sklopenou hlavou vedena modrovlasým a za nimi pomalu šel jednooký šílenec se sekerou . Míjeli mrtvá těla na chodbách . Všechna ve velkých kalužích krve . V některých dokázala poznat své staré přátele . Zamlžily se jí oči ale nedovolila slzám stéct po tvářích . Byla rozhodnuta se s osudem smířit a jednat jako hadrová panenka . Ať si s ní dělají co chtějí ale žádné informace týkající se hradu nebo panovníka z ní nedostanou . Podle toho kudy šli pochopila , že míří k hlavní síni .
* * *
Všichni povstalci se shromáždili v hlavní síni . Starrk si je změřil očima a optal se : "Jsou všichni na živu?"
"Ano jsou ." Ozvalo se ode dveří , do kterých vešel Grimmjow s Noitorou a zajatcem .
"To jsem rád . Koho pak mi tady vedete ?" Ptal se až hrůzostrašně milým hlasem . Na tváři mu přitom hrál posměšný úšklebek . Modrovlasý dovedl zajatkyni před dav rebelů blíž ke Starrkovi . Naklonil se k ní , chytil ji za bradu a nadzvedl jí hlavu aby se mu dívala přímo do očí . Měl možnost si je pořádně prohlédnout . Zamlžené oříškové oči se koukaly jakoby do prázdna . Vypadaly neobyčejně smutně a lhostejně . Ušklíbl se a s téměř majetnickým pohledem jí nařídil : " Tak kotě , řekni nám jakpak se jmenuješ ." Neušel jí jistý sarkasmus v jeho hlase . Téměř neslyšně odpověděla : " Neliel ... Tu Odershwank ."
"Fajn Neli , co na tobě dělá to brnění ?" Znova zřetelně slyšela ten odporný sarkasmus.
"Patřím mezi rytíře ." Odvětila s klidem .
"Rytíře ?" Ptal se poněkud nevěřícně . "Zajímavé , já nikdy předtím ženu-rytíře neviděl ." Sklonil se k ní ještě blíž . "Jak dokážeš , že nelžeš ?"
"Nemám tušení ." Tato odpověď již zněla smutně a lehce odevzdaně .
"Nech toho Grimmjow , vypadá to jako výslech . Přejděme k věci ." Pohlédl na ni Starrk . "Budeš spolupracovat ?" Hlas byl výhružný a zároveň děsivý .
"Se vzbouřenými rebely z okraje společnosti ? To určitě !" Poprvé za celou dobu zněl její hlas ujištěně .
"Ale ti vzbouření rebelové z okraje společnosti se vypořádali se samotným vladařem ." Dav kousek od trůnu se rozestoupil a Grimmjow otočil Nelinu hlavu směrem k Aizenově mrtvole aby se mohla pořádně na svého pána podívat . Při pohledu na její vyděšenou tvář dodal : "Nejsi v postavení kdy by bylo dobré odporovat ." Grimmjow konečně nechal její hlavu volně klesnout . Přivřela oči aby zabránila slzám dostat se na povrch .
Starrk pokračoval : "Popravdě řečeno jsi jediná z trvalých obyvatel hradu kdo stále žije . Mám na tebe pár otázek. Ptám se naposledy . Jsi ochotna spolupracovat ?"
Vypadlo z ní pouze roztřesené "Ne" .
"Pak už tedy nejsi k ničemu." Pronesl ledovým hlasem. "Grimmjow , dělej si sní co chceš ."Dodal po krátkém odmlčení .
Grimmjow jí znova nadzvedl hlavu a znovu pohlédl do očí tentokrát mu ale na tváři hrál přímo démonický úšklebek . "Ale jistě . Už od začátku s ní mám velké plány ."
Ozval se hlas světlovlasé opálené ženy , podle všeho patřící k velící skupině , :"Grimmjow , ne že ji uslyším křičet jinak přece dobře víš co udělám ..."
"Ach jak bych mohl zapomenout ... Neboj měla by to ve zdraví přežít ."
"To se ti nepodobá . "
"Ale no táák ! Snad si nemyslíš , že bych tak roztomilé tvářičce dokázal ublížit ..." Znovu se v jeho hlase ozýval sarkasmus .
Dostala strach ale než stihla cokoli namítnout , přehodil si ji přes rameno a pochodoval pryč z místnosti .
Nevšímal si toho , že na něj všichni se zájmem hledí . Vyšel z hlavní síně a zaplul do prvních otevřených dveří , které viděl .
Poznala , že je to pokoj Lupiho , spratka , kterého v zásadě nemusela .
Odhodil ji na postel . Dopadla na záda v poněkud nedůstojné pozici a vyjeveně zamrkala . Grimmjow se uchechtl : "S rytířkou jsem to ještě nedělal ..." Olízl si rty . Vlezl si na postel a přibližoval se k ní tak aby ji donutil couvat směrem k polštářům . Bavilo jej dívat se na ty vyděšené téměř dětské oči těkající po místnosti a hledající možnost k útěku . Ve snaze zachovat si tvář a nedat najevo strach se optala tichým hlasem :"A s rytířem snad ano ?" Zasmál se . Na jeho tváři se znovu objevil úšklebek . Už neměla kam couvat a vtlačila se mezi polštáře . Využil toho sklonil se těsně nad její obličej a zašeptal :"Ale jistě ..." Vycenil na ní ostré zuby v jakémsi polo úsměvu .
"Snad nemá malá rytířka strach ? "
Nezmohla se na žádnou odpověď a krčila se ve snaze se od něj oddálit . Pohrával si s pramenem světlounce zelených vlasů a stále sledoval ty oříškové oči .Pak se z ničeho nic sklonil ještě blíže k ní a políbil na krk. Rukou putoval po jejím těle až mezi stehna . Mezitím se odtrhl od úchvatného hrdla a vychutnával si ten pohled zahnaného zvířete . Tváře jí ozdobila rajčatová červeň ,když začla být jeho ruka aktivní .
Spoutané ruce jí přesunul nad hlavu aby nepřekážely . Nejdříve ji pomalu zbavil těch několika málo částí brnění , které měla a pak se chopil rozepínání šatů . Po té co šaty stáhl , zůstala jen ve spodní košilce . Prohlédl si ji . Neměl tušení , že má tak nádhernou postavu a je tak dobře vyvinutá .Těžké , neforemní šaty zapnuté až ke krku to dobře maskovaly. Znovu se nad ní sklonil a zašeptal do ucha :"S tak pěkným tělem bys neměla bejt rytířka ale ku*va ..." Na tváři se mu objevil zvrhlý škleb a ruce pozvolna směřovaly k okraji košilky . Po té ji vyhrnul až nad prsa . Zbytek si prosím domyslete sami x)
Odtáhl se . slezl z postele a začal se oblékat . Nevěnoval jí žádnou další pozornost a rychle vypochodoval z pokoje . Teď potřeboval být chvíli sám . Vrtal mu hlavou divný pocit . Už od chvíle , kdy nad ní zastavil noitorovu sekeru byl nesvůj ani k ní nedokázal být obvykle hrubý . Nesnesl myšlenku , že by měla cítit bolest ikdyž právě bolest ženám způsoboval nejraději . Nedokázal ji uhodit a nedokázal by to ani teď . Další co ho sžíralo bylo nutkání vrátit se , rozvázat jí ruce a omluvit se což se přímo příčilo jeho životnímu přesvědčení . Zastavil se uprostřed nějaké chodby , dal si hlavu do dlaní a snažil se nad sebou přemýšlet ale do myšlenek mu neustále lezly smutné hnědavé oči . Nakonec to nevydržel . Zaklel prohlásil o sobě , že je idiot a vydal se zpět . Ve svých pocitech měl pořádný zmatek ale jedno věděl jistě , právě se prvně v životě zamiloval.
Když vešel do onoho pokoje , ležela pořád stejně jako když odcházel - stočená do klubíčka tiše vzlykající . Netušil jak se má omluvit , nikdy to nedělal . Udělal první co ho napadlo , nadzvedl ji tak, aby ji mohl obejmout , přitsknul k sobě a do vlasů zašeptal jen tiché :"Odpusť mi..." Překvapila ho Nelina reakce .Jakoby přesně věděla o každé jeho myšlence. Tiše se usmála se sklopenýma očima a zašeptala :" Za co ? Vždyť už je ti odpuštěno ."

FF-Ztratila se Orihime

11. října 2010 v 20:44 | Byachiru |  Bleach - povídky
Název : Ztratila se Orihime
Autor : Byachiru
Žánr : humor
Omezení : pro ty co jim už bylo 13 :)
Pairing : náznak Ukitake/Orihime
Anotace : Taková kratší ... aneb Byachiru m,ěla dobrou náladu . x)

Byla dávno noc . Rukia se vrátila do svého pokoje . Byla za celý den hodně utahaná a nevšimla si , že v pokoji něco chybí a konkrétně její kamarádka Orihime . Když jí viděla naposled , řekla jí , že se půjde projít po Seireitei což bylo kolem čtvrté odpoledne . Odešla tedy ve čtyři a dosud se nevrátila . Rukii to bylo v tuto chvíli ale jedno , chtěla spát tak silně , že si dokonce zapomněla sundat kimono.
Ráno se probudila kolem deváté , vstala , rozhlédla se a v tu chvíli jí došlo , že v pokoji je podezřele prázdno a ihned si vzpomněla na Orihime a na to , že se pořád ještě nevrátila . Nechápala kde by mohla být . Většina jejích věcí byla na svých místech . Co když se jí něco stalo ? Blesklo jí hlavou a v tu chvíli byla rázem oblečená a uháněla za Ichigem aby se ho zeptala kde může být . Ten samozřejmě o ničem nevěděl a vyděsil se ještě víc než Rukia . Běželi se tedy po ní ptát dál ale ani Ishida , ani Sado , ani Renji , ani nikdo z podkapitánů či kapitánů o ní nevěděli . Všichni ale měli strach o kamarádku a po cca hodině po Seireitei běhal velice pestrý dav : Rukia , Ichigo , Sado , Ishida , Renji , Yumichika , Ikkaku , Rangiku , Kira , kapitán 10. divize a dokonce i Kenpachi s Yachiru , kteří zrovna neměli co na práci . Prohledávali každé zákoutí Seireitei pěkně ulici po ulici ale Orihime nikde . Pak si Rangiku vzpomněla , že ještě kapitána 13. divize se neptali . Pochybovala o tom , že to mohl věděl ale zkusit museli všechno . Tak se všichni rozeběhli k Ukitakemu. Těsně před jeho pokojem smetli dva shinigami ze třinácté divize co se je pokoušeli zastavit s tím , že kapitán ještě spí a Kenpachi během zlomku vteřiny odsunul dveře s hlasitým vyzváním : "Ukitake , vstávej !"
Všem se naskytl pohled na postel , na které ležel na břiše rozvalen skoro po celé šířce kapitán 13. divize a těsně vedle něj Orihime , která se rychle posadila ve stejnou chvíli co Kenpachi otevřel dveře , vyděšeně mrkající a rudá až za ušima . A kolem postele všude možně rozházené oblečení . Teprve teď si Hime všimla , že se přikrývka jí zakrývá jen dolní polovinu těla , vylekaně ji vytáhla až ke krku a zrudla ještě víc .
Všichni stojící ve dveřích vykulili oči a ztuhli . Stáli tak asi minutu dokud ze sebe Rukia nevymáčkla nevěřícné : "Orihime ..."
Ishida ze sebe vydal jen tiché zabrblání :"Inoue-san..." . Ve stejnou chvíli Ichigovi a Ikkakovi spadla čelist .
Yachiru zvědavě vykoukla zpoza ramena kapitána 11. divize a s údivem i zvědavostí zároveň se ptala :"Ken-chan , proč nemá Hime-chan oblečení ?" |Kenpachi evidentně nevěděl co odpovědět a poradil jí ať se raději nekouká. Ostatní zrudli a nevěděli jak reagovat . Orihime se nervozně zasmála přidržujíc přikrývku pořád na stejném místě a pokusila se ospravedlnit : "E-e-eh no ... já ... víte ..." V tu chvíli jí něco napadlo a jednou rukou začla drkat do Ukitakeho se slovy :"Probuď se ... No tak ... Probuď se konečně ..." Ten něco nesrozumitelného zahuhlal a posunul se k ní ještě blíž . Teď už s ním přímo lomcovala držíc jej za rameno a "Probuď se , ty blbče!" Znělo mnohem důrazněji a hlasitěji . Na kapitána to ale nemělo zřejmě žádný účinek protože omotal paže okolo Orihimina pasu zároveň se mu podařilo schodit přikrývku , kterou Hime-han dosud křečovitě držela, hlavu jí položil přímo do klína a s blaženým úsměvem brumlal něco ve smyslu : "Můj méďa , nedám !" Podle intenzity sevření se zdálo , že ji hodlá udusit .
Nervy Orihime ruply definitivně a kapitán 13. divize dostal pěstí přímo do spodní čelisti . Teď čelist spadla i těm zbylím co zatím nestihli zareagovat .
Vylekaně nadskočil s hlasitým "auuu" a rukou se okamřitě chytil za bolavé místo . Rozhlédl se , pochopil o co se jedná , zrudl jako rajče , nervozně se zasmál a ještě nervozněji pronesl : "Dobré ráno."
Všihni na ně šokovaně koukali a nevěděli o na to říct . Situaci zachránila Rangiku . Nervozně se zasmála a se slovy : "Asi bude lepší když půjdeme." Vystrkávala dav ze dveří a nezapomněla je ani po sobě zavřít .
Po ani ne minutě se všihni probrali z prvotního šoku . Ishida s důležitým výrazem ve tváři si upravil brýle a pronesl : "Inoue-san se nezdá ..." "Hmmmmm ..." Odpověděl na to Renji a všichni se za trapného ticha rozešli . "Ichigo šel s Rukiou a potichu probírali právě viděné . Z ničeho nic se těsně za nima objevil Byakuya a hrozivým hlasem se ptal : "Kde je tedy Orihime?" Oba nadskočili , zrudli a chvíli mlčeli až se Rukia nakonec vyžvejkla : "Je v pořádku ..." Byakuya se zasmál a prohlásil odcházejíc : "Neřekl bych , že má Ukitake v domě pořádek ."
Za minutu se ztratil v dáli a šokovaných pohledů dvou přátel si ani nepovšiml .

FF-Jed

11. října 2010 v 20:40 | Byachiru |  SasuSaku - povídky
Název : Jed (není tak úplně na místě ale já ho tam prostě dám xD)
Autor : Byachiru
Žánr : nemám tušení ale asi hovadina x)
Omezení : 15+
Anotace : Není to tak úplně SasuSaku ale je to pěkné si myslim ikdyž pěkné možná tzak pro šílence jako jsem já . xD
PS : Je to strašně dlouhý a doooost divný . x)


Sebevědomým a rychlým krokem vešla do místnosti, kde se konala , dá li se to tak říci, pařba . Nikoli pseudo undergroundu složeného z feťáků , zločinců , punkerů a podobných neškodných bytůstek . V těchto prostorech byli samí duševně poškození vrazi , osoby u nichž se dalo pochybovat zda jsou skutečně lidé , občas obchodníci s nejrůznějšíma věcma počínaje lidské veřejnosti neznámými drogami a časem či dušemi konče, i jiné bytosti pochybného původu . Občas zavítal i někdo z upírů nebo jiných tvorů co se raději neukazují . Jindy někdo ze srandy omámil drogami lehkou děvu a přitáhl ji s sebou . Vešlo jich sem poměrně dost ale ještě se žádná nedostala ven. Pil se alkohol pochybného původu i složení a to z dosti ušmudlaných skleniček . Vlastně celý "podnik" bylo jen vhodně přizpůsobené sklepení pod opuštěným, dávno zchátralým blázincem asi 20 kilometrů od nejbližšího města . Celou tuto akci organizoval , ostatně jako vždy , Uchiha Madara . Většinu této "pochybné společnosti" k něčemu potřeboval nebo pro nej přímo pracovala .
Pozval ji zas po hodně dlouhé době a to znamená , že něco akutně potřebuje . Nemá ji moc v lásce stejně jako ona jeho . On ji nemusí hlavně z toho důvodu , že je mocná , svým způsobem vlivná a co je nejhorší , ona Haruno Sakura je neobvykle nepoddajná .
Málokdo ví kdo je , jak se jmenuje , kam mizí lidé se , kterými se měla setkat osamotě a čemu se to vlastně věnuje . Kdyby to věděli , byla by většina osazenstva posraná strachy už jen při pohledu na ni .
Je skutečnou čarodějnicí ale ne jako čarodějnice z pohádek co míchá lektvar a chce někoho uřknout . Věnuje se výhradně černé magii . Většině lidí to příliš neřekne . Ale naše Sakura připravuje ty nejnebezpečnější jedy , dokáže lidi jen pro zabávu přivést k šílenství během pár minut a přečte myšlenky téměř komukoli . Zotročila si několik démonů není však přesně známo jak . Jeden čas se o ní povídalo , že pobývala v ložnici samotného ďábla . Do dvou dnů však všichni šiřitelé zprávy beze stopy zmizeli ...
Ve své laboratoři , modeluje ze zbytků mrtvých těl něco jako zombie s několika hlavami či větším množstvím končetin . Někteří neskutečně silní díky implantování dvojnásobného množství svalů , jiní s křídly nebo zvířecími pařáty , určení k získávání informací . Všichni bez vyjímky děsivého zevnějšku. K výrobě některých byla použita těla v pokročilém stádiu rozkladu a proto vypadají obzvlášť odpudivě . Občas dělá pokusy i na ještě živých lidech .
Je poněkud zvrácená a nebezpečná i když to dokáže skrýt pod tlustou maskou ledovosti . Ale navzdory všemu špatnému co dělá je také výbornou lékařkou , neexistuje choroba , kterou by nedovedla odstranit . A právě to je důvod proč ji sem dnes Madara pozval a také proč je mezi vlivnými osobami jeho rázu vyhledávaná .
Vešla ,a vysoká postava v černém plášti s vysokým límcem na sebe strhla většinu pozornosti . Nevěnovala tomu sebemenší pozornost . Dost vyčnívala z davu přítomných lidí-nelidí . Měla na sobě již výše uvedený plášť s vysokým límcem , volnými rukávy a dlouhý až na zem , vysoké černé kozačky z kůže neznámého lidem tvora a krátké černé šaty zakrývající jen to nejnutnější . Vlasy měla růžové , sestříhané do zvláštního mikáda . U obličeje byly vlasy po ramena , směrem do zadu se postupně zkracovaly a vzadu končily těsně nad krkem . Tmu ozářily ostré smaragdové oči . Ruce měla schované v kapsách a hlavu lehce sklopenou . Snažila se pokud možno nepřitahovat pozornost .
Mezi zde přítomnou havětí zahlédla známou tvář . Přiblížila se k jedné z postaviček ve stínu . Pomalu pokuřoval cigaretu a jakmile Sakuru zahlédl pousmál se jakoby viděl starého známého . Bez pozdravu se otázala : "Máš pro mě erbium jak jsem na tobě chtěla ? ... Shikamaru ?
"Ale samozřejmě ." Řekl s tajemným úšklebkem . "Pokud bys chtěla , sehnal jsem i prášek z žabích očí."
"Tak žabí oči říkáš ... Kolik mě to bude stát ?"
"Dohromady 5000."
"Beru." Bez dalších slov zaplatila a šla si vzít pití . Jako vždy si vybrala absinth a šla si sednout do křesla v odlehlém konci místnosti . Poté co se posadila , vytáhla odněkud z útrob pláště drobnou lahvičku a celou ji do sklenice vyklopila . Nevěřila nikomu a ničemu . Obsah lahvičky neutralizuje veškeré jedy a jiné nevhodné látky . Absinth fialově zabublal ale za pár vteřin bublinky zmizely a Sakura se s klidem napila .
S nicneříkajícím výrazem pozorovala všechny okolo . Musela se pousmát když viděla nějakou evidentně dost opilou "slečnu" s červenými vlasy a brýlemi jak visí střídavě na skupince vrahů a jak ji od sebe odstrkují . V duchu ji litovala ale zároveň začla pomýšlet na to , že by si ji mohla vzít s sebou . Pak její pohled sklouzl na muže sedícího u baru . Nehybně seděl a vražedným pohledem pozoroval skleničku před sebou . Zaujal jí a tak mu lehce prohrábla myšlenky . Tentokrát se musela zasmát . Pořád dokolečka si v duchu opakoval slovo pomsta a plánoval vraždu několika lidí přičemž vzpomínal na to , jak zabil svého učitele , bratra , nějakého starého páprdu , blonďatého magora a jiné . Pomstít chtěl své rodiče a právě to ji nejvíc rozesmálo .
"Tak velkej chlapeček a pořád tolik fixovanej na maminku s tatínkem ." Mumlala si nevěřícně pro sebe .
S posměšným úšklebkem pozorovala peudo zábavu kolem . Ona se takto bavit nedokázala . Za těch 300 let co byla na světě se stala zapřísáhlým samotářem a přestala rozumět pojmu zábava . Pro ni byla jediná zábava její práce . Čili pitvy , pokusy a věčné pobíhání okolo polic s lahvičkami nejrůznějších tvarů a velikostí a taky nejrůznějších obsahem . Pracovala většinou pro mocné polostinné zločince jako Madara . Spodinou se nezaobírala . Dalo se říct , že patřila k velice malé skupince odborníků svého druhu a ještě ke všemu byla jednou z nejlepších .
Znovu si lokla silného absinthu . Alkohol už na ni dávno přestal účinkovat . Mohla vypít i litr tvrdého alkoholu ale nikdy se na ní nic neprojevilo . Nejraději však pila třešňovou pálenku , kterou vyráběla v létě sama .
Ze vzpomínek a úvah ji vytrhl známý hlas : "Konečně jsi tu." Patřil Madarovi .
"Jak vidíš . Cos potřeboval ?"
"Ale notáák ... To musím něco potřebovat abych tě pozval?" Odpověděl s předstíranou dotčeností možná až ironií v hlase.
"Na to tě znám až moc dobře." Odvětila chladně Sakura .
"Mám pro tebe nabídku."
"Jakou?"
"Není tomu tak dávno , ... Bojoval jsem s jednim lidským mafiánkem co si o sobě moc myslel a ten člověk mě trochu ehm ... Potrhal .
"Tebe ?" Ptala se nevěřícně Sakura.
"Netuším kde vzal tu žíravinu , kterou mě polil . Podle účinků soudím , že ji vyrobila osoba tvého rázu a proto o pomoc žádám tebe . Pochybuji , že to někdo jiný dokáže ."
"Fajn ale co za to ? Přece musíš vědět , že zadarmo nepracuju."
Ušklíbl se . "Mám pro tebe skvělej pokusnej materiál."
"A kdopak to je ?" Tázala se s zájmem v hlase .
"Příbuznej , Uchiha Sasuke ..."
"Jméno mi je ukradený . Raději mi řekni něco o jeho těle . " Ostře mu skočila do řeči .
"Ale Sakuro ... Nesmíš být tak hrrr . Chystal jsem se ti to říct . Vysokej , namakanej a taky silnej . Má dost dobrou výdrž a rychle se zotavuje ."
"Výborně . Kterej je to ? "
"Sedí támhle u baru ." Ukázal na kluka jemuž se Sakura před chvílí smála kvůli myšlenkám .
"Tenhle ? " Ptala se s nevěřícným smíchem . "Ale jo jako pokusnej králík dokonalost sama ." Nebezpečně se zašklebila.
"Přijímám tvou nabídku ."
"Výborně . Ale je tu ještě něco co bys o něm měla vědět . Je posedlej touhou pomstít své rodiče . Už dost lidí pozabíjel ."
"Já vím neboj . Má nějaké "extra" schopnosti ? "
"Snad jen hypnotizující oči ."
"Ok. Kdy ho ke mě chceš dopravit ?"
"Ihned . léčbu potřebuju okamžitě tudíš se můžeme vydat k tobě ."
"Fajn. Jo a Madaro , jsi vážně taková svině , že mi dáš pod skalpel vlastního příbuzného ?" Ptala se s ironickým úšklebkem .
"Ale jasně , že jo ." Pochopil legraci Madara a dokonce se sám usmál .
Sakura vytáhla z vnitřní kapsy pláště malou lahvičku a podala ji Madarovi.
"Nalej mu to do pití . Nechci aby se příliš vzpíral pokud tedy víš jak to mysím ." Pousmála se.
"Samozřejmě ." Pronesl Madara se zlověstným úsměvem a odešel směrem k Sasukemu .
Za půl hodiny už kráčeli lesem směrem k Sakuřinu sídlu . Doprovázel je hlavní Sakuřin pomocník . První model , který vytvořila . Vyznačoval se snad jen tím , že měl tři ruce a dva páry očí . Jedny normální a jedny na zátylku . V tuto chvíli nesl Sasukeho bezvládné tělo hluboko uspané lektvarem.
. . .
Probudil se . Zkusil se pohnout . Nešlo to . Zkusil to znovu a nic . Rozlepil tedy oči . Rozhlédl se po místnosti . Nejprve mu do oka padly ruce a pochopil důvod proč se nedokáže pohnout . Je připoutaný . Byl to tmavý sklep osvětlený několika svíčkami . od podlahy až ke stropu byly všude police s lahvičkami , miskami , skumavkami , trubičkami a podobným harampádím . Ve prostřed místnosti bylo něco jako stůl .Při podrobnějším prozkoumání zjistil , že je nápadně podobný těm , které většinou najdete na pitevnách a v márnicích . Bylo v něm několik šuplíků jejichž účel prve nepochopil . V jednom z koutů bylo něco jako stůl pracovní . Vzdáleně to připomínalo kuchyňskou linku . Nedaleko od stolu byl kotel pověšený nad ohništěm udělaným přímo v podlaze .
Po místnosti pobíhala nějaká žena s růžovými vlasy v neslušně krátkých šatech .
Znejistěl , dokonce dostal strach . Zoufale těkal očima po místnosti . Pak učinil pokus vyprostit se a zacukal sebou . Řetězy jimiž byl připevněn na zeď zařinčely . Růžovovlasá žena se na něj otočila a pronesla :" Jé ty jsi vzhůru . Momentík už je to skoro připravený ."
"Připravený co ?!" Rozkřikl se vyděšeně .
"No přece utišovač bolesti a paralizující droga ." Pronesla jakoby nic což znásobilo jeho i tak silný strach.
"Cože ? Jaký utišovač bolesti kur*a ?! Co se to děje ?! Proč jsem tady ?! Jak jsem se sem dostal?!" Řval na ní hystericky a přitom sebou cukal stále víc a víc . Rychlým krokem došla až k němu .Sklonila se tak , že byla jen pár centimetrů od obličeje . Silou uchopila jeho bradu a nadzvedla hlavu tak aby se mohla dívat přímo do očí . Nečekal to . Proto ani neprotestoval a vyčkával co se stane .
"Strýček Madara tě použil jako výměnnou minci . Lépe řečeno chtěl uzdravit ale ví , že zadarmo to nepude a normální prachy neberu tak mi poskytl materiál pro pokusy ." Řekla a se sladkým úšklebkem na tváři pozorovala jak se Sasukemu rozšiřují zorničky . Pak ho z ničehonic políbila na rty , odtáhla se a dodala : " A teď buď laskavě hodný kluk a nepřekážej při práci , ju?" Pronesla děsivě sladkým hlasem a odkráčela směrem k pracovnímu stolu kde pokračovala ve své dosavadní činnosti . Chvíli na ni vyjeveně zíral ale pak se znova hystericky rozkřikl : "Co si o sobě ku*va myslíš ty ! ...Ty! Nenapadala ho žádná vhodná nadávka .
"... Děvko ? Čarodějnice? Blázne ? Jo zcela s tebou souhlasím . Všechno to ke mě skvěle sedí ." Dokončila větu za něj a nezapomněla na svůj obvyklý ledověironický tón jaký uměla jen ona .
Znova na ni vyjeveně zíral a pak znova začal něco křičet o tom , že ho má okamžitě pustit ale ona nevnímala a poklidně dál něco míchala v kotli a matlala v dřevěné misce na stole . Za chvíli se ozvalo od stolu :"Vše připraveno." Chvíli cosi přelévala z lahvičky do lahvičky . Pak přišla až k pitevnímu stolu a otevřela horní šuplík . Sasukemu se naskytl pohled na vzorně rozložené skalpely , injekční stříkačky , pinzety a jiné náčiní nejrůznějších velikostí .
Vzala jednu stříkačku a naplnila ji čímsi tekutým co doteď připravovala a poklidným krokem se přiblížila k němu . Pochopil její záměr a hulákal něco o tom ať toho ihned nechá a divoce sebou cloumal .
Došla až k němu , hrubě ho chytla za ruku a jehla se zabodla do jeho zápěstí . Svět se pomalu stával mlhavější a nejasnější . Tělo ho přestalo poslouchat . Poslední co si pamatoval bylo , jak mu do krku vlévala něco hořkého . Nechtěl tu nechutnou věc vypít ale ovládat se nemohl a reflexy zapracovaly za něj . Ztratil vědomí .
Znovu se probral . Nemohl rozlepit oči . Nic necítil . Jen silný tlak v několika bodech na hrudníku a rukou . Netušil kde teď je ani jak dlouho takhle leží , ani co se s ním děje .
Postupně se k němu začínalo vracet cítění . Už dokázal nepatrně pootevřít oči .
Postřehl , že leží nejspíš na stole , který dříve odhadl jako pitevní .
Po pár minutách mu došlo , že ta šílená ženská už neni v laboratoři . Zcela otevřel oči a rozhlédl se . Zděsilo ho zjištění , že mu z kůže trčí několik kovových pitomin a na hrudníku září dvě obrovské jizvy stehované černou nitkou . Ruce i nohy měl připoutané ke stolu . Po oblečení co měl dřív na sobě nabylo ani památky . Ještě dobře , že se obtěžovala zakrýt dolní polovinu těla prostěradlem . Napadlo jej.
Ozvaly se kroky . Vešla Sakura , pohlédla na pitevní stůl a pousmála se . "Už jsi vzhůru ?"
"Jak vidíš . Co maj vůbec znamenat ty jizvy, kovový trubky a kde je moje oblečení kurnik ?!"
"Mooc povídáš kamaráde . Dala jsem ti pod kůži jedno menší zařízení . Možná umřeš , možná přežiješ a získáš nové schopnosti . Ještě přesně nevím jaký to má konečný účinek . Oblečení je někde nevim kde , snad sis nemyslel , že tě budu krájet přes oblečení ?"
"Kde všude je ta kravina ?"
"Začíná u klíční kosti a pokračuje k pánvi . Neboj, všecko máš na místě ." Sasuke pochopil o čem mluví a neubránil se zčervenání a hněvu . Sakura se uchechtla a namířila si to ke stolu . Zastavil ji ale flek temně rudé záře , který se jí náhle objevil před nosem . Strnula . Očima se jí mihla panika pak se ale naoko sklidnila a dívala se ledovým pohledem přímo na onu rudou záři . Vyšel z ní muž v černém plášti . Měl červené vlasy a temně šedé , kruté oči . Pohlédl na Sakuru a zlověstně se pousmál . "Zdravím tě drahá Sakuro ." Mluvil sebejistým a trochu ironickým hlasem . "Promiň , že tě ruším při práci ..." Kývl směrem k Sasukemu . "... Ale už jsem se za tebou dlouho nepodíval ." Na jeho tváři se objevil úšklebek , pravá ruka zaplula Sakuře pod šaty a ozval se mlaskavý zvuk . Nebyla na ní znát jediná známka překvapení . Tvář měla stále kamenou ale na chvíli se Sasukemu zdálo , že se jí očima mihli smutek a odpor zároveň .
"Přesněji už je to 10 let co jste tu byl naposled pane ." Doplnila ho ledově oficiálním tónem .
"Vlastně odpusťte minule jste mě žádal ať vám říkám Sasori ." Stále mluvila kamenym hlsem se ztuhlou tváří .
Mlaskavé zvuky ostře nabraly na rychlosti a hlasitosti . Už nedokázala mírnit zrychlený dech .
"Co je to za debila a co tu dělá ?"Ozval se Sasuke . Otázka očividně směřovala k Sakuře ale odpověděl Sasori : "Každý mi říká jinak . Pro někoho jsem vládce pekel , pro někoho ďábel , pro někoho Lucifer a pro někoho prostě pán. " Pronesl s pobaveným úsměvem . "A co tu dělám snad vidíš , ne ?" Tentokrát se na jeho tváři objevil úšklebek .
mezitím se Sakura definitivně přestala ovládat a z plic se doslova vydralo několik vzdechů .
"Jak jistě chápeš už musíme jít ." S těmito slovy si přehodil Sakuru přez rameno a zmizel ve dveřích .
Sasuke zůstal koukat s otevřenou pusou .
Takže je to ještě horší než si myslel . Koho by napadlo , že k ní chodí si užívat samotný ďábel ... Tohle by neřekl ani do ní . Ale nebyl tu deset let takže se tu příliš často nezjevuje ...
Po necelé hodině se vrátila Sakura . Byla ještě lehce udýchaná, ve tváři měla omámený výraz a vlasy mírně rozcuchané . odvážné šaty odhalovaly i to , že se vnitřní strana stehen od čehosi leskne .
"Tak co , jaké pak to bylo ?" Ptal se Sasuke s výsměšným úšklebkem .
Otočila se na něj s nenávistným pohledem . "To tě nemusí zajímat ."
"A proč mě to nemusí zajímat ? Ikdyz máš pravdu do tohodle mi nic není spíš mi vrtá hlavou proč leze zrovna za tebou a hlavně proč tu figurovalo číslo deset ve spojitosti s roky . Vypadáš na 17 což znamená , že ti muselo být před deseti lety sedm . Takže už takhle od mala jo ? " Jeho hlas doslova překypoval výsměchem . "Ikdyz promiň , je tu i ta možnost , že půjdeš za překupníkem s roky ale to bys stejně stárla ... Takže jak to teda je ?" Tentokrát byla v hlase slyšet ironie a naléhání .
"Stejně brzo umřeš tak ti to mužů klidně říct . " Odpověděla smířeným hlasem , ve kterém byl zřetelně slyšet smutek nebo se mu to jen zdálo ?
"Před cca 300 lety mě jedna paní naučila čarodějnictví a všemu co teď dělám . Tehdy mi bylo skutečně 17 a tahle "věda" mě doslova uchvátila ale došlo mi , že k tomu aby se člověk stal opravdovým mistrem potřebuje čas ... čas mnohem delší než je jeden lidský život . Proto jsem se rozhodla uzavřít smlouvu se Sasorim . Chtěla jsem po něm věčný život a mládí ale on zato žádal duši . Podle mého cena příliš vysoká a tak jsem nabídla něco jiného co pro mě tak podstatné nebylo a konkrétně tělo. Ocenil mou odvahu a odhodlání . Na tu dobu bylo takove jednání i se samotným nečistým více než jen ostudné a skandální . Nabídku přijal a od té doby ... jsem v podstatě děvka . Nechám ho si se mnou užít kdy bude chtít a on mi zaručí nesmrtelnost jak dlouho budu chtít já . Od té doby se tu prostě čas od času staví . "
Vykulil na ni oči . "Věděl jsem , že k svatosti máš daleko ale , že by někdo mohl klesnout až takto ..."
"Ty bys od člověka co tráví živt modelováním věcí jako tahle čekal něco jiného ?" Přesně ve chvíli kdy vyslovila otázku vešel do místnosti tvor s deseti hlavami a dvěma páry rukou . Zlověstně se ušklíbla . "Hlava úplně v pravo před pěti lety patřila podobnému "morčátku" jako ty ."
Sasuke nasucho polknul .
"Ale drahý Sasuke snad se nebojíš ... máme před sebou ještě spooooustu legrace ..."

FF-Střídání ročních období

11. října 2010 v 20:33 | Byachiru |  SasuSaku - povídky
Název : Střídání ročních období
Autor : Byachiru
Žánr : romantika nejspíše ...
Omezení : pokud vám nebylo 13 tak prosím nečtěte
Anotace : Tahle je jedna z nejpovedenějších . Inspirace načerpána z obrázku v učebnici zemněpisu (pokud by někoho zajímalo , na obrázku byla jakásijaponská sopka za zimního období x)) .

V přízemní ranní mlze se pomalu rýsovala něčí silueta . Vysoká , štíhlá ... Bylo zřejmé , že patří ženě . Pomalu a neslyšně kráčela zasněženým údolím , ukrytým mezi několika vysokými horami. Míjela holé , zasněžené stromy a valouny . Vše kolem bylo bílé . Bílý sníh , bílé , za oblaky skryté nebe a bílá mlha , obalující vše kolem . S lehkým , přátelským úsměvem pozorovala drobné , stříbrné jiskřičky v mlze a na sněhu . Šla a nezanechávala za sebou na sněhu žádné stopy , neozývalo se ani typické zapraskání . Jakoby se vznášela . Na sobě měla bíle lemované , krvavě rudé kimono bohatě zdobené zlatými a stříbrnými květinami jež byly propojeny tenkými zelenými stébly . U pasu měla připevněnou dlouhou , úzkou katanu . Obuv neměla žádnou . Průzračně bledou tvář , lemovanou růžovými vlasy svázanými do vysokého drdolu , jí zdobily jemné rysy a zářivé smaragdově zelené oči . Zastavila se . Zrovna míjela jezírko s několika drobnými ostrůvky uprostřed . Už nebylo pokryté ledem a tak se zastavila pohlédla na čerň vodní hladiny . Usmála se na svůj odraz , vytáhla flétnu , začla hrát a pokračovala v cestě . Výraz v její tváři nenaznačoval žádnou emoci ale v hlavě se jí zjevovaly nejrůznější myšlenky .
Dnes s ním bude znova bojovat . Znovu , dokud jeden z nich nepadne bezvládně na sníh . Setkávají se každý rok ve stejný den , na stejném místě už tisíce let . Každý rok , když odchází z vyhrané bitvy, si slibuje , že až se znovu setkají , osloví ho a poslechne si jeho hlas ale nikdy se nedokázala odhodlat a odložila to na další rok . Ani dnes tomu nebude jinak . Mínila v duchu .
Došla na místo a čekala až se objeví . Zůstala stát na svém obvyklém místě a čekala . Vždy chodil pozdě a za ty tisíce let se nic nezměnilo .
V mlze se pomalu začínala rýsovat vysoká mužská postava .
Už byl jen deset kroků od ní a jako každý rok si ho pozorně prohlédla . Měl kratší černé vlasy ladící s černýma , chladnýma a krutýma očima . Pleť měl ještě bledší a čistší než ona . Kimono bylo černobílé , jednoduché a podstatně volnější než její . I katana , kterou držel v ruce byla mnohem větších rozměrů .
Jako každý rok ji propaloval přísným , ledovým pohledem , ve kterém se zračila i kapka nenávisti .
Vzhlédla a podívala se mu přímo do očí . Beze slova přestala hrát a schovala flétnu . Zatímco on jako každý rok předtím beze slova a bez varování zaútočil .
Jako každý rok byl boj vyrovnaný . I kdyby v tomto prázdném údolí někdo byl nemohl by utkání pozorovat . Každý pohyb byl tak rychlý , že jej nebylo možné okem zachytit . Žena na chvíli přestala dávat pozor a po silném úderu ji katana vypadla z ruky . Lekla se a to zpomalilo její pohyb . Ve zlomku vteřiny ucítila ledové ostří katany na svém krku . Očima doširoka otevřenýma , vyděšeně těkala po okolí . Tohle se nikdy nestalo . Je vážně tak neschopná ? Ptala se sebe sama .
Vzpamatovala se když ucítila jeho ledový dech vzadu na krku . Dech po krátké chvíli následovaly i rty . Polila ji vlna horka a srdce bilo jako o závod . Stála a zděšeně lapala po dechu zatímco jeho ledové rty pomalu zkoumaly její krk . Byla jako v transu . Cítila jak se studená ruka dostává pod její kimono a po několika minutách jak se kimono pomalu sesouvá po ramenech a pak padá na zem . Nebránila se . Nechtěla se bránit .
. . .
Znovu se probrala až když se odtáhl . Pozorovala jej jak se pomalu obléká . Po chvíli se na ni usmál a zašeptal : " Za rok se znovu uvidíme ." A rozplynul se ve vzduchu .
Rozhlédla se kolem a s úsměvem pozorovala rychle tající sníh , první paprsky slunce a první nejdrobnější kvítky sakury nad svou hlavou .
Přišlo jaro - její období .

FF-Asistentka

11. října 2010 v 20:26 | Byachiru |  SasuSaku - povídky
Název : Asistentka
Autor : Byachiru
Žánr : ehhh ... hovadina ? xD ale teď vážně , absolutně nic mě nenapadá .
Omezení : 15+ minimálně
Anotace : Je to takový spontanní nápad , naprostá hovadina , trocha násilí , trocha ironie a td ...

Tmavou chodbou se se ozývají tiché kroky tří osob . Já jdu jako poslední se sklopenou hlavou. Na konci chodby již zřetelně vidím velkou halu osvětlenou pouze několika svícemi . Na jednom z výstupků ze zdi někdo sedí . Není mu vidět do obličeje neboť je ve stínu ale podle siluety hlavy není pochyb, je to on . Najednou promluví ledovým hlasem : "Jdete pozdě ." Pak se podívá na mě a dodává : "Co tu dělá tahle?"
"Odpusť zdrželi jsme se ." Mluví klidným hlasem Orochimaru . Nastává několik sekund napjatého ticha.
"Stále jsi mi neodpověděl na otázku." Připomíná se naštvaným ale pořád stejně ledovým hlasem Sasuke.
"Máš snad něco proti tomu , že jsem uznal za vhodné přivést Kabutovi asistentku?" Zeptal se Orochimaru podrážděným hlasem.
"Asistentku?" Měřil si mě nedůvěřivým pohledem . Nic jsem neříkala , jen se koukala někam do prázdna a dělala , že mě dění kolem nezajímá.
"Přesně tak . Jsou to už téměř tři roky cos odešel z Konohy , za tu dobu se tvá někdejší kamarádka dostala k lékařské elitě vesnice." Pronesl Orochimaru a zašklebil se jako když se chlubil úlovkem . Sasuke se otočil na mě a posměšně se zeptal :" To mě ani nepozdravíš ?"
"Proč bych měla ?" Oplatila jsem otázku apatickým tonem se stále nepřítomným výrazem.
"Pokud si dobře vzpomínám byla jsi do mě zamilovaná nebo se snad pletu ?" Znovu měl v hlase čistý posměch . Asi se mě snaží vyprovokovat ale to klepe na špatné dveře.
"Klíčové slovo ve tvé otázce je BYLA." Odpovídám znovu bez projevování jakéhokoli zájmu . Neobtěžuju se na něj ani koukat když s ním mluvím . Začíná být vidět , že ho to štve.
"Děláš chybu když jsi nezdvořilá k nadřízeným . Odteď mě budeš vždy oslovovat -sama a nikdy nebudeš zapomínat na projevy úcty . Je ti to jasné ?"
"Trhni si !" Konečně jsem se na něj otočila ale odpověď přitom pronesla hlasem dráždivě apatickým . Očima se mu mihl hněv a za ním následoval i scharingan . V rukou se mu okamžitě objevila katana . "Nikdo si na mě nebude takhle dovolovat ! "
"A co mi uděláš ? Rozsekáš na sushi ? Tak do toho, je mi to jedno." Odpovídala jsem drze ale znova s naprostou apatií v hlase . Sasuke zase začal něco křičet ale já ho nevnímala . V téhle chvíli jsem byla myšlenkama úplně jinde . Zhruba o hodinu zpět kdy končil boj . Mezitím musel Orochimaru Sasukeho zastavit jinak by mě asi vážně rozsekal . Pak se do rozhovoru vložil Kabuto ." Nech běsnění , snad tě nějaká malá holka nerozhodí . Raději si poslechni jak Orochimaru-sama rozprášil toho liščího hlupáka , nějakého bledého blbce a jejich kapitána." Hrklo ve mě . Před očima se mi znovu objevil obraz všech ostatních členů týmu jak leží na zemi v bezvědomí s nespočtem zranění .
"Kabuto , nevychloubej se příliš . Kvůli té jak říkáš malé holce máš vykloubené rameno a několik kostí roztříštěných . Navíc jakožto svou podřízenou bys ji měl spíš podporovat." Napomenul ho Orochimaru až se Sasuke konečně jakž takž uklidnil . Znovu si mě změřil zkoumavým pohledem a nemohl si nevšimnout , že všichni zde přítomní jsou řádně omlácení po těžkém boji .
"Omlouvám se Orochimaru-sama." Ozval se Kabuto a pokynul mi na znamení , že mám jít s za ním . Provedl mě sídlem . Jediné co sem si zapamatovala byla místnost určená pro mě , laboratoř , kuchyně a vězení ve sklepě . V průběhu prohlídky mi řekl , že odteď bude jídlo moje starost, kterou mi s radostí přenechává(taky byste byli nadšení ,že?) . Dále mu budu pomáhat uklízet v laboratoři popřípadě při experimentech . Konkrétněji , vracet "pokusná morčata" do stavu použitelného pro další pokusy bude na mě . Ale znova mi to bylo jedno . Jediné co jsem chtěla bylo dostat se odsud ven a pomoct svému týmu , který nejspíš stále leží na zemi a nemůže se hnout .
Jelikož se blížil večer nastoupila jsem do kuchyně ihned . Bylo mi nakázáno vařit na deset osob normální jídlo a rýži pro vězně ve sklepě . Připravila jsem co jsem našla . Popravdě řečeno moc toho tu neměli . Nakonec jsem uvařila nějakou rybu , zeleninu a pro případ , že byl někdo obzvláště hladový , rýži . Nejdříve se vařilo ale pro vězně , kterým jsem musela papání taky odnést . Koukali na mě jak na zjeva a něco za mnou dokonce volali ale já je nevnímala . Uvařila jsem jen na devět osob s odvoláním na to , že nemám hlad a večeře se tedy účastnit nebudu . Odnesla jsem všechno na stůl . Orochimaru a Kabuto mě ignorovali zatímco Sasuke a dalších 6 ninjů na mě koukali těžko určitelným pohledem . Hned na to jsem odcestovala do svého pokoje a chystala se k spánku . Už jsem ležela na posteli a pomalu usínala , když jsem si všimla , že se na stropě mihl jakýsi stín . Nevěnovala jsem tomu pozornost . Náhle jsem ucítila něčí ruku na svých ústech av další vteřině si uvědomila , že mám za zády spoutané ruce . Ucítila jsem známou vůni ... Sasuke ...
Zašeptal mi do ucha :" Jsem zvyklý na to , že když něco chci tak to dostanu a ty nebudeš vyjímkou . " Pak dodal s lehce výsměšným podtónem : "A taky mi dlužíš nějaké to odškodnění za dnešní chování ." Zmocnila se mě úzkost a začala jsem sebou zoufale cukat . Znovu se ozval jeho šepot : " Drahá Sakuro , nemá smysl klást odpor ... Jak chceš ale o to víc tě to bude bolet ... "
Když konečně odešel po tvářích mi začaly téct slzy . Cítila jsem se příšerně . Po několika minutách mě ale přemohla únava .
Vstala jsem kolem desáté ráno a přes den vykonávala všechny mě zaúkolované práce ale stejně jako včera , bez sebemenšího zájmu o okolní dění .Takto čas ubíhal asi týden . Každou noc se v mém pokoji stavil Sasuke a pokaždé si našel "odůvodnění " pro to co se chystá udělat . Po několika dnech jsem i přestala plakat po jeho odchodu . Už mi to bylo lhostejné . Ani trochu mě nezajímalo co se dělo .
Jednou si mě po večeři zavolal k sobě Orochimaru . Ve chvíli , kdy se za mnou zavřely dveře jeho pokoje se po mě začal sápat . Trpce jsem se usmála a s ironiíí v hlase konstatovala : "A pak , že mám bejt Kabutova asistentka." ...

Na úvod

11. října 2010 v 20:14 | Byachiru |  O blogu
Jednoho pondělního večera jsem se po dlouhém překecávání druhé strany mé rozdvojené osobnosti, rozhodla , že Byachiru založí blog , na který bude házet své povedené či nepovedenmé literární výtvory . Jedná se ve skrze o fan fiction na nejrůznější anime a něco z toho jsou v skutku hovadiny ale kamarádka je schválila a proto si zaslouží být zveřejněny . xP
O sobě vám toho moc nepovím . Jsem úplně normální anime šílenec s rozdvojenou osobností . Takže pokud si někdo něco přečte tak jen na vlastní nebezpečí !